Sedlčany - Libíň (Doubravice) 2515

Na kameni je vysekán latinský kříž. Na horní ploše je malý křížek. Dříve stál na krajnici cesty, několik metrů severozápadně od dnešního stanoviště. Když se před lety cesta rozšiřovala, byl ze svého původního místa přenesen.

Pověst o hrobu vojáků z třicetileté války

Vypravuje se, že zde byli pochováni vojáci z třicetileté války.

Pověst o hrobu generála a jeho koně

Před městskou radnici přicvālal osamělý jezdec. „Od Kamýka táhnou Švédové!" křikl ze sedla na biřice, a aniž vyčkal odpovědi, pobídl ostruhami koně k další jízdě. Zlá zpráva se v Sedlčanech rychle roznesla a brzy ji znali i v širém okolí. Lidé poschovávali, co ještě zbývalo doma cenného, a odevzdané očekávali příští události. Na útěk neměli ani pomyšlení, ostatně nebylo ani kam uprchnout. Zima ještě nekončila a v takovém čase by v lesích nepřežili ani lidé, ani domácí zvířata. Netrvalo dlouho a Doubravicí projeli první švédští jezdci. Za nimi následovala pěchota a vozatajstvo. Ani se nezastavili a spěchali dál k Voticům. Nakonec dorazily vozy sraněnými, nemocnými a zemřelými. Vojáci vyložili mrtvé na náves. Byl mezi nimi i jeden vysoký ofícír, snad generál. Důstojník, který měl na starosti týl armády, poslal pro rychtáře. „Přiveď všechny chlapy ze vsi!" nařídil mu lámanou češtinou. Rychtář přitakal a byla v něm malá dušička. Strachoval se, co dalšího Švéd přikáže. „Ať přinesou lopaty a motyky," poroučel Švéd dále. „Vykopáte za vsí jámy a mrtvé do nich uložíte. Generála pohřbíme zvlášť. Až budete hotovi, přijdu se podívat." Vesničané pracovali jako diví, aby vojáky nevydráždili. Do večera hroby vykopali, ale důstojník se nespokojeně osopil na rychtáře: „Která jáma je pro generála?" „Tahle, pane," ukázal na jednu rychtář. „Je malá, vykopejte větší." Sedláci jámu rozšířili, ale nešlo jim na rozum, proč generál potřebuje tak veliký hrob. O chvíli později to sami uviděli. Švédové přivedli k jámě nádherného ušlechtilého koně, zastřelili ho a svrhli dolů. K němu pochovali generála a na prsa mu položili jeho zlatou přilbu. Na hrob postavili připravený kámen s vytesaným křížkem.

Nedlouho po válce se začalo proslýchat, že u hrobů straší. Koně v těch místech bývali nepokojní a plašili se, také jiný dobytek tu neměl žádné stání. Na lidi zde padala náhlá úzkost a nikdo tam rád nepobýval. Záhada nedala spát starému výměnkáři ze vsi, proto se jednou po klekání vypravil khrobům. Usadil se tak, aby je měl na očích, a čekal. Přišel soumrak, nastala tma a kolem vládl klid. Schylovalo se k půlnoci, a protože se nic nedělo, stařík zvažoval, že se vrátí domů. Najednou zaslechl jakési hlasy, zprvu tiché, potom stále hlasitější, až přešly do křiku. Mluvily cizí řečí. Děda dostal strach, chtěl utéct, ale bál se i pohnout. Byl proto rád, když hlasy zmlkly. Pomalu vstal a tiše vykročil ke vsi. V té chvíli se ozvalo srdceryvné kvílení, při kterém tuhla krev v žilách. Nářek přicházel od kamene nad generálovým hrobem. To staříkovi dodalo. Zapomněl na bolavé nohy a dal se na útěk. (BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska. Třetí díl, Pamětí dávných křížků. 2007)

BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska. Třetí díl, Paměti dávných křížků. Ilustroval Karolína KROPÍKOVÁ. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a8ff6310-c975-11ee-87eb-5ef3fc9bb22f

BAZALOVÁ, Marie. Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska. 1. díl, Sedlčany 2025.

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Pribram/Doubravice.html