Ústí (část obce Stará Paka) 0671

Pískovcový robustní kříž s oblými rameny se svisle umístěným letopočtem 1700, stojící na okraji louky na pravém břehu říčky Černé, cca 150 m od můstku proti proudu. 

Bezpochyby zajímavá je uvedená datace 1700 kterou můžeme naprosto zřetelně vidět na kříži. Josef Petrák (1924) i Josef Jan Fučík (1929) pouze zmiňují: „Byl prý postaven r. 1700.“ Autor sloupku "Památné kříže v polích", jež byl otištěn roku 1939 v Národní Politice k vyobrazení tamtéž otištěném píše: "Náš obrázek zachycuje přes tři sta let starý kamenný kříž v Syřenově u Nové Paky." Na fotografii je kříž zachycen ze strany, jež je dnes obrácena k říčce Černé. Nabízí se otázka, proč autor nevěděl o letopočtu 1700 na druhé straně kříže. Byl na kříž vytesán později, nebo byl třeba jen skryt pod vrstvou mechu? Jaroslav Lukeš z Lázní Bělohrad ve svém rukopise kříž eviduje k roku 1960 a píše k letopočtu: „na kříži je výrazně vyznačen r. 1700, není však vyloučena dodatečná úprava“. 

Poznámka k umístění: Kříž se nachází na samé hranici katastrů Ústí u Staré Paky a Nové Vsi nad Popelkou a tím pádem i na hranici okresů Jičín a Semily. Již v minulosti bezpochyby na hranici, příp. v její těsné blizkosti stával a nemůžeme tedy vyloučit jeho prvotní funkci hraniční. Toto umístění na hranici dvou obcí a potažmo i dvou okresů bylo v minulosti příčinou vzniku duplicity: V knize Kamenné kříže Čech a Moravy (1997) je kříž veden jednak pod okresem Jičín (Roškopov, kříž 1186), ale také pod okresem Semily (Nová Ves, kříž 0671). Tato nechtěná duplicita byla později odhalena a ponecháno číslo 0671, v rámci umístění je pak veden pod vsí Ústí, na jejímž katastru se v současnosti nachází.

K přesunům: Josef Jan Fučík v roce 1929 k umístění kříže uvedl: "vedle silnice stojí nízký kamenný kříž, který stál dříve tam, kde je střed silnice". V době stavby silnice z Lomnice do Nové Paky, která se uskutečnila v l. 1863-1865, byl tedy kříž snad poprvé přesunut. Josef Petrák kříž roku 1924 situuje na parcelu č. 1972. Tato parcela se nacházela mezi odbočkou hlavní silnice na vedlejší komunikaci vedoucí na Syřenov a hranicí Nová Ves n. Pop. (dříve Neudorf - Nowawes) a Ústí (dříve Austi). Stál tedy na katastru obce Nová Ves nad Popelkou. Patrně u silnice (284), jak uvádí J. J. Fučík. Jen o pár let později, roku 1927, Eduard Kretschmer již kříž ovšem umísťuje na parc. č. 476, tedy do katastru vsi Ústí. Kříž byl tedy patrně opět přemístěn o několik metrů dále východně a díky tomu se ocitl v obvodu jiné obce a později též okresu, následně i kraje. Zde jej najdeme i dnes.

K umístění obou zmíněných parc. č. viz kupř. mapa evidence nemovitostí z roku 1964: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=menkyc&idrastru=B5_1_VS-XIII-9-13 

S ohledem na umístění, jak bylo již v rámci "popisu objektu" uvedeno, není nemožné, že kříž v rámci své prvotní funkce plnil úlohu hraniční. Jelikož ovšem nevíme, kde přesně kříž prvotně stával, není možné to tvrdit bezpečně. Letopočet 1700 spíše odkazuje na nějakou tragickou událost, jež byla s křížem spjata - pokud nebyl vyryt dodatečně a třeba i náhodně. Jisté je, že s křížem je spojena řada vyprávění - pověstí, a není možné rozhodnout, zda šlo o zachycení skutečné události, či jen lidovou tvořivost.

Zatím první zmínku, jež se mi podařilo ke kříži zachytit, učinil roku 1924 Josef Petrák. Kříž umísťuje na dolní konec Nové Vsi (n. Pop.), k samotě Brodky, na č. parc. 1972. Jak připomíná, stál prý dříve na místě, kudy vede nyní silnice a s ohledem na její úpravu, příp. rozšíření, musel být tedy přesunut (snad šlo o stavbu silnice Lomnice-Nová Paka v l. 1863-1865). Zajímavý je bezpochyby podmiňovací způsob, jímž píše, že kříž "byl prý postaven r. 1700". Následně zmiňuje dvě pověsti - nešťastný pád husara a zastřelení nějakého oficíra lupičem z brodeckého mlýna. Také Josef Jan Fučík v roce 1929 ke kříži, bezpochyby podle staršího svého povědomí, psal: "U samoty Brodku vedle silnice stojí nízký kamenný kříž, který stál dříve tam, kde je střed silnice. Byl prý postaven r. 1700. Vedla tudy stará silnice od Paky přímo k Lomnici..." 

Další, kdo kříž zmiňuje, byl Eduard Kretschmer roku 1927. Ten kříž a jeho umístění popisuje: "Kříž „Baba“ na poli R. Krejčího (parc. č. 476) v Roškopově je asi 1 vysoký." Díky uvedení parcely víme, že byl kříž - snad tedy ve 20. letech, opět přemístěn. Šlo o nevelkou vzdálenost, ale i ta stačila, aby se kříž ocitl na jiném katastrálním území. Pozn. Onen majitel pole snad bydlel v Roškopově, ale místo samé se nachází na katastrálním území vsi Ústí. Kromě pověstí jež zmiňoval již Petrák, uvádí ještě třetí: "Blesk zde zabil sedláka, vezoucího s pole žito, že se rouhal."

Spíše jako zajímavost lze uvést, že byl kříž roku 1939 označen jakožto "Máchův". V periodiku Národní Politika vyšel sloupek autora A. D. s názvem "Památné kříže v polích". Jeho součástí byla též fotografie našeho kříže a k ní text: "Náš obrázek zachycuje přes tři sta let starý kamenný kříž v Syřenově u Nové Paky a zde u něj se zastavil roku 1832 náš velký pěvec „Máje“ - Karel Hynek Mácha - který zde postál v zadumání s obnaženou hlavou několik minut, když se vracel z památných hradů Kumburka a Bradlece se svým přítelem Hindlem k Nové Pace." Jak vidno, autor příspěvku se dopustil řady omylů. Už jen cestou K. H. Máchy, která se odehrála až v srpnu roku 1833. Zda viděl kříž zmíněný v článku - tedy Ústí u Staré Paky - je spíše nepravděpodobné. Zajímavé je, že autor píše, že je kříž starý „přes tři sta let“. Na fotografii je kříž zachycen ze strany, jež je dnes obrácena k říčce Černé. Nabízí se otázka, proč autor nevěděl o letopočtu 1700 na druhé straně kříže. Byl snad vyryt později, nebo byl skryt pod příkrovem mechu?

Lesní kontrolor v. v. Jaroslav Lukeš z Lázní Bělohrad, jenž působil m. j. též nějaký čas jakožto okresní konzervátor a člen osvětové besedy, ve svém rukopise "Kříž u Syřenova" eviduje k roku 1960. Ke kříži si poznačil: "Na kříži je výrazně vytesán rok 1700. Snad je to dodatečná a náhodná úprava. Ale i tak letopočet mluví k době po třicetileté válce a ještě neurovnaných poměrů, kdy bezpečnost na cestách odlehlých nebyla dostatečně zajištěna." Zmiňuje též zajímavou pověst, nikým jiným neuvedenou. Dle ní byl kříž postaven na místě, kde byl zabit pocestný, který se dříve stavil v krčmě, jež stávala nedaleko. Tuto krčmu-hospodu v blízkosti kříže zmiňoval dříve i J. J. Fučík: "Blízko toho kříže před mnoha lety stála hospoda, kterou prý jen nejstarší lidé (žijící kolem r. 1870) v N. Vsi pamatovali už jen spustlou. Měl ji nebožtík Zelenka, který potom koupil hospodu u kostela. Říkali té hospodě „kocourčice“, protože tam dříve býval nějaký Kocourek. Že bývali ve brodeckém mlýně loupežníci, prodal Zelenka tu hospodu, nebo ji opustil a utekl ze strachu před loupežníky."

Kříž později zmiňuje Josef V. Scheybal, Jan Drahoňovský ml. a další. Fotografie kříže (od Romana Šolce) byla dokonce uveřejněna v populárním časopise pro mládež ABC (2001).

Zajímavé povídání, nejen o kříži, ale i okolí sepsal roku 2005 pro periodikum Achát pracovník muzea v Nové Pace Ivo Chocholáč. M. j. píše: "Vzpomínám si jak nám kdosi volal do muzea, že tam na Brodkách leží kamenný kříž a že by bylo dobré jej zachránit. Rozjeli jsme se tehdá až na nejzápadnější cíp našeho „Packa“, abychom zjistili o co se jedná. (...) Když jsme sem dorazili, bylo to v létě, kříž tehdy nestál, ale odpočíval na kraji potoka v louce. Přemýšleli jsme co s ním, napadlo nás, že jej odvezeme a uložíme v muzeu. Ale pak jsme se rozhodli, že tak neučiníme, jelikož takovéto kříže je neradno stěhovati… A kříž jsme tedy usadili zase na své místo. Snad jakoby kříž věděl, že na místě na kterém stojí nebyl vztyčen a proto ho i možná vyvrhla podmáčená půda na povrch. A jak jsem se později doslechl, stál doopravdy o nějakých pár metrů dále v místě, kde kdysi vedla stará cesta z Lomnice nad Popelkou do Nové Paky. Když pak stavěli v roce 1863-1865 silnici, museli jej přemístit na druhý břeh potoka, jelikož jim vadil v nové komunikaci. Kříž, který měl pomoci tomuto místu, byl tedy o pár metrů posunut. Později silničáři místo něj zalili ono místo asfaltovým kobercem. Dnes tedy v místě tragédie otiskujeme vzorky našich pneumatik, aniž si uvědomujeme, že zde naši předci kdysi postavili kříž, jako projev snahy po smíření, aby toto místo našlo svého pokoje. Je dnes snad jedno, jak se toto místo projevilo a kdo se stal jeho obětí… Důležitá je stopa zdejší tragédie, kterou měl akt postavení tohoto kříže zacelit."

Nízký kamenný kříž je evidován v rámci NPÚ, ale není veden jakožto kulturní památka.

Josef Petrák (1924): "Kříž u Brodku stál prý dříve na místě, kudy vede nyní silnice. Byl prý postaven r. 1700. Tenkrát po staré cestě přijížděl od Nové Paky k Lomnici nějaký husar, nejspíše oficír. Na tom místě spadl s koně tak nešťastně, že zůstal mrtev ležeti. - Jiná verse vypravuje, že byl oficír zastřelen. Vypálil naň některý lupič z brodeckého mlýna, kde se tenkrát zdržovali. - Na blízku toho kříže stávala kdysi hospoda, kterou nejstarší lidé z Nové Vsi pamatují už jen zpustlou. Říkali jí „Kocourčice“, protože tam býval dřív Kocourek nějaký."

Eduard Kretschmer (1927): "Pověsti: Blesk zde zabil sedláka, vezoucího s pole žito, že se rouhal. - Na staré cestě zabil se důstojník pádem s koně. - Byl tu střelen důstojník lupičem z mlýna Brodku."

Josef Jan Fučík (1929): "Byl prý postaven r. 1700. Vedla tudy stará silnice od Paky přímo k Lomnici, jel tudy husarský důstojník, spadl zde s koně a zabil se. - Jiní staří lidé vypravovali, že v brodeckém mlýně zdržovali se loupežníci a že jeden z nich z okna toho důstojníka zastřelil. Blízko toho kříže před mnoha lety stála hospoda, kterou prý jen nejstarší lidé (žijící kolem r. 1870) v N. Vsi pamatovali už jen spustlou. Měl ji nebožtík Zelenka, který potom koupil hospodu u kostela. Říkali té hospodě „kocourčice“, protože tam dříve býval nějaký Kocourek. Že bývali ve brodeckémi mlýně loupežníci, prodal Zelenka tu hospodu, nebo ji opustil a utekl ze strachu před loupežníky."

Jaroslav Lukeš (cca 1960): "Nedaleko místa, kde kříž nyní stojí, stávala kdysi krčma. Procházela tudy spojovací obchodní cesta - příčnice mezi obchodní stezkou západně Krkonoš (průsmykem novosvětským) a stezkou východně Krkonoš k Žacléři. Taková cesta příčnice byla málo a jen občas užívána, snad jen když obchodník náhle potřeboval měnit směr svého putování. Jinak ji užívali jen místní obyvatelé. Obcházela packá rokyta, vedla pod hrad Kumburk, scházela Syřenovem do povodí Popelky a vedla pozdlž Nové Vsi k Lomnici. Jak málo používána byla cesta, tak i málo navštěvována byla i ta krčma při ní. Přes den některý občan, navečer pak náhodný pocestný, častěji ovšem podezřelá individua. Přišli, popili a v kostky zahráli, někdy se i pobili. Ale že krčma odlehle ležela, byla i lapky vyhledávána a mnohý jejich tumultus byl přehlédnut a zapomenut. Jednoho pozdního večera když několik lapků v rohu šenkovny v kostky hráli, vešel i pocestný a přál sobě jídla, pití i noclehu. A neušlo hrajícím, že dobrým penízem platil a pěkný měšec měl. V noci po vzájemné domluvě a snad i s dorozuměním krčmáře pocestného zmordovali a o majetek obrali. Lapková byli schytáni a šli na hrdelní právo, ale že na místě pobití byl kříž postaven, to naznačuje účast krčmáře, po němž pozůstalý majetek byl určen ku zřízení kříže a odškodnění pozůstalých."

Bradlecký list 2/2001 - příloha, str. 2: Pověsti z Lomnicka I - O loupežnících v Brodkách u Nové Vsi a o statečné Marii

V Brodkách stávaly dříve dva mlýny (jeden stojí dodnes a druhý stával níže u potoka, kde se říkalo „V Motejli“ podle stavitele mlýna Motejla) a byla tam i hospoda. Přes Brodka, stejně jako přes Klepandu, totiž vedla důležitá cesta spojující Krkonoše s krajem, a tak hospodský neměl o hosty nouzi. V té době byl hospodským muž, který se jmenoval Zelinka, či tak nějak. Ten však začal mít se svojí živností potíže. Mlynář z brodeckého mlýna „V Motejli“ se totiž více než o obilí zajímal o projíždějící trhovce a říkalo se, že se dal do party k loupežníkům. Zelinka si radši koupil hospodu v Nové Vsi u kostela a odstěhoval se. I lidé se začali bát přes Brodky chodit a kdo tudy přece jenom musel, šel jedině za dne a celou cestu poslouchal zda neuslyší zvuk píšťalky. Každý z loupežníků měl totiž píšťalku, kterou svolával své druhy. Tenkrát měl usedlost na dolním konci Nové Vsi jakýsi Fejfar. U toho sloužila děvečka Marie, která byla široko daleko známá svojí srdnatostí. Fejfar měl tři krásné krávy, které mu mohli sousedé jen závidět. Jednou večer byl v dobrém rozmaru a chtěl poškádlit děvečku, a tak jí povídá: „Marie, když mi z brodeckého mlýna přineseš tu loupežnickou píšťalku, dám ti jednu krávu.“ Kráva, to bylo pro děvečku hotové jmění, a tak Marie hned na to, že půjde. Museli ji násilím zadržet a hospodyně Fejfarovi vynadala do starých bláznů, cože tu holku takhle ponouká, že kdyby loupežníci byli opravdu zrovna ve mlýně, že by ji dozajista zabili. Marii to však nedalo spát a sotva všichni v chalupě usnuli, vykradla se ze své komůrky ven a šla do Brodek. Ve mlýně se svítilo, a tak opatrně nakoukla dovnitř. Srdce se jí sevřelo strachy. Kolem stolu opravdu seděli loupežníci a na stole měli nějaké kostelní věci, dozajista kradené, a leželi tam i jejich píšťalky. Handrkovali se mezi sebou a potom odešli něco kutit do síně. Marie překonala zdřevěnělé nohy a riskujíce život protáhla se pootevřeným oknem do světnice, popadla jednu píšťalku, rychle vyskočila z okna a uháněla zpět do Vsi. Vpadla do chalupy, probudila hospodáře, a i když sotva popadala dech, všechno mu vylíčila. Fejfar nemeškal, oblékl se a začal burcovat sousedy. Ti, když slyšeli, že sebranka, která dlouho sužovala okolí, je v Bradkách ve mlýně, popadli vidle, motyky, cepy a vydali se tam. Šli tiše a přede mlýnem zapískali na píšťalku. Loupežníci si mysleli, že se vrací jejich kumpáni a vyběhli ven, aby se s nimi pozdravili. Takové přivítání si ale dozajista nepředstavovali. Novoveští je zbili, pak svázali a druhého dne je předali spravedlnosti. Kolik loupežníků z celé bandy zůstalo na svobodě nikdo neví, ale v Brodkách je od té doby nikdo neviděl. Mlýn „V motejli“ postihl stejně smutný konec, jako jeho poslední povedené obyvatele. Za pár let přišla zjara nebývalá velká voda a celý mlýn smetla.

Ivo Chocholáč zaznamenal o rozvedl roku 2005 celou řadu vyprávění: "Jistý Josef Gotvald z č.p. 173 popsal jak se vše seběhlo kolem roku 1880 následovně: „Jednou prý jel tudy nějaký forman a měl koně jirčáka (hřebce). Povoz prý potkala žena, hřebec se vzepjal a pošlapal ji tak, že na místě zůstalo ležet jen bezvládné tělo.“ Od jistého Františka Mizery se dozvídáme jinou verzi: „Když prý v Čechách byli Švédové, bylo jich také mnoho v Nové Vsi. Jeden Švejda, snad se tu rouhal, spadl s koně a zabil se. Na tom místě postavili potom ten kříž.“ / Toto by se však rozcházelo s letopočtem na kříži, jelikož takovéto kříže se většinou stavěli nedlouho po tragické události/. A jiná verze nám uvádí, že nešlo o Švéda, ale o husarského důstojníka, který zde spadl s koně a zabil se, když uháněl po zdejší cestě. O husarském důstojníku slyšíme i v posledním vyprávění s tím rozdílem, že jeho život neukončil pád z koně, ale střela z blízkého mlýna, který svého času obývali podivné živly. O jaký mlýn však šlo? Zjišťujeme že zde byl takzvaný „brodecký mlýn“, ten snad existoval již před rokem 1689 a byl ve vlastnictví jakéhosi mlynáře Jandy. Ale dle urbáře býval v Brodkách ještě jeden mlýn takzvaný „Procházkovský“. Jeho název pochází snad od některého z majitelů, který jej vlastnil. Dozvídáme se, že vrchnosti z něj platil 15 strychů ročně. Říkalo se zde také „v Motejli“… Jestliže šlo doopravdy o tento mlýn a stával „v Motejli“, které se nachází níže Brodeckého mlýna, pod zatáčkou nedaleko nechráněného přejezdu , tak střela nemohla dostihnout cíl. Mohla však být vyslána obyvateli tohoto mlýna… Tento mlýn prý vyhořel a zpustl. Jinde je uvedeno, že jej roztrhla stejně jako nedaleký Syřenovský velká voda. V každém případě se zde přestala točit mlýnská kola… Mezi lidem se vypravovalo, že právě zde sídlili loupežníci. Ty pak dle vyprávění dopomohla vyhnat zdejší děvečka Marie svou odvahou, když se zmocnila zvuků jejich „píšťalky“. A odsud tedy snad by měla vyjít ona osudová rána, pokud ovšem se celá věc takto udála. Je ovšem také možné, že toto místo má těch svých křížků více a bylo doopravdy místem častých tragédií. To se ovšem dnes již z určitostí nedozvíme. A snad to není ani tak podstatné, důležité je to, že víme, že zde k nějaké té tragédii doopravdy došlo."

Pověsti zmiňuje ve svém článku roku 2010 i František Mikule: "Z nedalekého mlýna, kterému se říkalo „v Motejli“, třeskl výstřel. V mlýně se již dlouho nemlelo, roztrhla ho velká voda, stejně jako sousední mlýn v Syřenově. Místo jako stvořené k tomu, aby se zde scházela parta lidí, kteří si „přivydělávali“ na živobytí nekalým způsobem. Tito noční, dnes bychom řekli „podnikatelé“, se po zdařilé akci, v bývalém a pomalu se rozpadávajícím mlýně scházeli, aby si lup rozdělili. Někdy to byla cínová slánka, jindy spodnička či sukně sebraná z bidla, pytlík hrachu, onde korec ovsa. Občas pár grošů nebo krejcarů. Taky pár loket sukna. Prostě co kde bylo. Také osamocení kupci nebo pocestní se hodili jako zdroj k vylepšení životní, většinou nízké úrovně a navýšení průměrné mzdy. Jako základna se rozpadávající mlýn náramně hodil. Žádný pronájem, žádné náklady na otop a světlo. Opuštěný objekt, pod malou nebo žádnou kontrolou veřejnosti, která tenkrát nahrazovala ještě neexistující bulvár. Jednou jel okolo jakýsi osamocený jezdec a už to, že jel koňmo, dávalo naději, že by mohl být z těch majetnějších. Jak uvedeno na začátku, z nedalekého mlýna třeskl výstřel. Zdálo se nemožné, aby se střelec ve tmě, která byla, trefil. Opak byl pravdou. Jezdec padl a kůň, zbaven přítěže, se po chvíli zastavil. Jaké bylo zklamání lapků, když u husarského důstojníka našli pouze jakýsi papír! Ten jim je k ničemu, stejně neumějí číst. Poté nastala jiná starost. Byla již radostnější a to, komu prodat koně. Když pak lidé našli mrtvého jezdce, na místě tom postavili kamenný kříž. Nesl letopočet 1700. Řádění lapků se podařilo zažehnat až díky nebojácné děvečce Marii, která se zmocnila jejich kouzelné píšťalky. Jako správná pověst má i tato několik verzí. Prý jezdec spadl v neznámém terénu bez cizího zavinění. Tuto verzi asi podporovali ti noční podnikatelé.Také prý to byl za švédské války rouhající se „Švejda“ a proto spadl s koně a zlomil si vaz. Tuto zprávu napsal pan František Mizera a i když se letopočet dost rozchází s pobytem Švédů v Čechách, je zajímavá. Ono totiž není ani jisté, zda to byl ten tak řečený mlýn „v Motejli“. Možná, že to byl sousední mlýn, kterému se říkalo „Brodecký“, a který o několik desítek let „přežil“ svého rozpadlého souseda. Ale našli se šťouralové, kteří se snažili snížit hodnověrnost báje s poukazováním na to, že na místo tragedie není z uvedeného mlýna vidět a střela by musela vykonat svoji balistickou křivku „naležato“."

Lomnicko n. Popelkou: vlastivědný sborníček pro školu a dům, roč. 5, č. 4, datum vydání: 12.1924 - Josef Petrák: Kamenné kříže - „baby“, str. 58-59

Novopacko - vlastivědná monografie okresu, díl 2, Okresní školní výbor, Nová Paka, 1927 - z části „Historické a umělecké památky novopackého okresu“, napsal Ed. Kretschmer, str. 794-795

Josef Jan Fučík: Historický místopis obce Nové Vsi n. P., vydáno podporou okresní správní komise a j. korporací a péčí učitelské jednoty „Komenský“ v Lomnici n. P.,1929, str. 11

Národní Politika, roč. 57, č. 314, 11. listopadu 1939, příloha k rannímu číslu - Památné kříže v polích.

Regionální muzeum a galerie v Jičíně, inv. číslo: RU 50, přír. číslo: 13926 - Jaroslav Lukeš: Kříže evidované, nezjištěné. Prozatimní. - barevná kresba a fotografie kříže, vyznačení kříže na mapě, popis (soubor složek 1 a 3)

Josef V. Scheybal, Jana Scheybalová: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, Severočeské nakl. Ústí n. L. ve spolupráci s Ústavem pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Liberec, 1985, str. 224

Lomnické noviny, duben 1995, str. 6 - Kamenné připomínky historických neštěstí. Smírčí kříže na Lomnicku. Jan Drahoňovský ml.

Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy, Argo, 1997

ABC, ročník 46, číslo 17, 20.8.2001, str. 18

Bradlecký list 2/2001 - příloha, str. 2 - Pověsti z Lomnicka I: O loupežnících v Brodkách u Nové Vsi a o statečné Marii

Achát (měsíčník pro občany města Nové Paky a okolí), č. 2, únor 2005 - Ivo Chocholáč: Malé zastavení ... „Brodka“ ..., str. 20-21

Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů, 2010, str. 38-40: Na počátku byla kniha, autor: František Mikule

Karel Čermák: Opomíjená místa Českého ráje, Gentiana, Jilemnice, 2016, str. 166: Neštěstí způsobená koňmi

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Usti.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)