Miletín 0832

Torzo pískovcového kříže bez jednoho ramene. Zbytek ramene leží vedle kříže. Na přední straně je vysekán malý křížek.

Důvod vzniku kříže není znám, snad šlo o hraniční kříž, ostatně leží na křižovatce čtyř cest. 

Snad právě tento kříž, byť jen letmo, zmiňuje josefovský badatel Josef Matějka v rámci svého článku "Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“" uveřejněného v roce 1909 v periodiku Hradecký kraj. Nutno říci, že jisté to není. O kříži u Miletína činí zmínku v rámci obou částí onoho článku: "Při silnici v pravo před Miletínem jest kříž bez znamení, téměř propadlý", v dalším čísle pak: "Kříž tvaru téhož jest v lese cestou ku lázním Miletínským, původ, proč sem postavený, žádný nezná." 

Co se týče vlastního kříže nemáme žádné jiné zprávy. Co ovšem nevíme stran historie, máme bohatě dohnáno na pověstech. Vždyť kříž byl dáván do souvislosti s příběhem odehrávajícím se ve 13. století již roku 1824 v periodiku "Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunde". Později kříž a příběh zmiňuje F. A. Heber ve svých dnes již slavných a známých "Hradech" (Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser), dále pak Jan Nepomuk Lhota ve svém díle "Miletín nad Bystřicí“ atd (viz další karta objektu). Příběh z doby, kdy tlupy Oty Braniborského loupily v celé zemi a jeho vojsko též dobývalo hrad Pecku, kde vládl v té době Jaroslav Jablonský, prostě zaujal řadu autorů. Příběh o Bohuslavovi a Bertě tak byl mnohokráte převyprávěn. Nutno všem říci, že příběh, byť má některé reálné základy, je pouhou fikcí z období Národního obrození. To mu ovšem neubírá na dramatičnosti a zajímavosti...

Důvod vzniku kříže není znám, snad šlo o hraniční kříž, ostatně leží na křižovatce čtyř cest. 

Poprvé je kříž zmíněn v rámci příběhu nazvaného "Der deutsche Ritter" (Německý rytíř) v periodiku "Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunde", vydávaného historikem Josefem von Hormaeyrem. V září roku 1824 zde byla, v č. 110-111 a č. 113-114, od neznámého autora (možná jím byl V. A. Svoboda, přítel a spolupracovník Václava Hanky) uveřejněna povídka o Bohuslavovi a Bertě, jež byla později v mnoha obměnách převyprávěna. 

Zmíněný příběh se odehrává ve 13. století, kdy tlupy Oty Braniborského loupily v celé zemi. Jeho vojsko též dobývalo hrad Pecku, kde vládl v té době Jaroslav Jablonský. Ten, když viděl, že je obrana marná, uprchl se svou ženou, dcerou Bertou a několika věrnými služebníky tajnou chodbou z hradu. Byli však jinou skupinou dobyvatelů dostiženi a všichni pobiti. Jedině Bertu zachránil Bohuslav, v té době již člen řádu německých rytířů sídlících v Miletíně. Přivezl jí na její žádost na hrad Jestřebí k tetě, kde však po pár dnech zemřela. Bohuslav pak pln zoufalství s povděkem přijal možnost jít do války na Litvu, kde padl při dobývání Grodna.

Co se týče miletínského kříže, o tom se v povídce uvádí, že byl postaven nedaleko místa, kde byly nalezeny ostatky pobitých uprchlíků z hradu. Jak se píše, místo "kde našli svůj hrob, bylo označeno kamenným křížem, který posvětil zbožný mnich".

První přepis povídky patrně vznikl již o dva roky později, kdy hornobranský farář Josef Mirovit Král, publikoval povídku nazvanou "Berta a Bohuslav (Příběh z 13. století)". Otištěna byla v díle Františka Bohumila Tomsy "Poutník Slovanský" (Pautnjk Slowanský, díl druhý, 1826). 

Znovu byl příběh Bohuslava a Berty uveřejněn v periodiku "Časopis českého Museum" (č. 2, 1831). Autor není sice uveden, ale je již známo, že jím byl tehdejší student filosofie v Praze Jan Nepomuk Lhota. Ostatně sám tuto skutečnost později připomíná.

V roce 1836 příběh německy, tedy patrně přímo z Archivu, opsal do nové farní kroniky, peckovský farář Vendelín Dušek. Bezpochyby zajímavé je, že příběh přebral do svého popisu hradu Pecka i František Alexandr Heber. Ve svém slavném díle "Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser" (II. díl, 1844) píše, že příběh, který uvádí na závěr svého popsání hradu připojuje jako dodatek, aby tak potěšil čtenáře. 

Čechoslovan – prostonárodní kalendář zábavný a poučný na rok 1874, otiskl pověst s názvem Bohuslav a Hedvika – Pověst historická z 13. století. Autor, Josef Beran, uvádí, že ji volně vypravuje podle Hebera. Pozn. Jako ilustrační doprovod byla uveřejněna kresba "Zříceniny hradu Peckovského v Jičínsku". Jak lze snadno seznat, šlo kresbu Františka Chalupy otištěnou již dříve ve Světozoru (1869).

Znovu se příběhu (pověsti) ujal nám již známý Jan Nepomuk Lhota, aby jej ve svém díle „Miletín nad Bystřicí" (1888) opět uvedl. V předmluvě k pověsti píše: "Hormayerův „Archiv für Geschichte“ etc. ročník 1824 obsahuje povídku o události v miletínském klášteře z doby Německých rytířů, kteráž pro svou zajímavost mějž tuto místa. (Kdo tuto povídku sepsal, není známo. R. 1831 dal jsem ji redakci „Časopisu Českého musea.“)" 

Kříž v miletínských lesích byl dle této pověsti - shodně s předlohou - postaven v místě, kde ústila tajná chodba z hradu Pecky a kde byl zabit Jaroslav Jablonský se svou ženou a družinou. J. N. Lhota v rámci pověsti uvádí: "... Mezi tím Herman mrtvá těla Jaroslava, jeho manželky a jeho sluhů vynalezna nedaleko od místa tohoto pohřbíti, a hrob jejich křížem, jejž nábožný mnich posvětil, poznamenati dal." V poznámce k textu pak uvádí: "Uprostřed lesa mezi Miletínem a Chroustovem u cesty jest podnes starý, nízký, kamenný kříž."

Pověst o Bohuslavovi a Bertě vylíčil později i Rafael Engelman v rámci svého spisu o Pecce roku 1921. S kamenným křížem v miletínských lesích jej však nespojoval. 

Jiný příběh pochází asi z roku 1924 a vysvětluje veršovanou formou důvod postavení kříže následovně. Kdysi žil v miletínském zámku urozený panoš Ladislav, který našel zalíbení v krásné dívce, Bertě, z hradu Pecky. Chodil za ní přes miletínský les v doprovodu věrného psa - jejich lásce však nepřál jiný rytíř, který jej v lese přepadl a zabil. Pes pak pomstil svého pána. 

Ve skladbě čteme:

„.....Přišli v háj miletínský všichni jeho přátelé, 

zde přísahali, že pomstí svého přítele, 

i ten, jenž ruku krví přítele svou potřísnil, 

v davu rytířů u těla mrtvého přítomen byl.

Pes věrný u pána svého smuten stál hlavy, 

po celém těle třásl se. Pohled jeho byl dravý, 

mocným skokem se na rytíře mladého vrhá, 

zuby ostrými šat s těla jemu zlostně trhá ....“

Pannu Bertu pak našli v zimě mrtvou - zemřela na hrobě svého milého. Byla pak u něj i pochována. Stanislav Friedrich dle poznámek kronikářů, jak se uvádí, pak k důvodu vzniku kříže poznamenává: „A na hrob milenců i jejich věrného psa, aby vysvobodili černého rytíře, který zde pak strašil, postavili lidé tento kříž. Vraha pohřbili pod miletínskou šibenici.“ Pozn. černým rytířem byl onen vrah Ladislavův.

Ve dvacátém století povídku připomíná například A. Machková - VII. tř. gymn., Dvůr Králové n. L. (Pod Zvičinou, červen 1938), nebo Leontina Mašínová (Z dávných dob, 1968).

Patrně by se našla i další ztvárnění, ale myslím, že to není potřeba dále uvádět - ostatně jde jen o pověst, která s vlastním křížem nemá nic společného.

Na úplný závěr bych ovšem uvedl jistou zajímavost. V evidenci SPVKK je veden kámen (1975) - Tetín. K němu se ona výše tolikráte uvedená pověst o Bohuslavu a Bertě má totiž také vztahovat. Mgr. Jan Hlavatý v periodiku "Pod Zvičinou" (2011) uveřejnil zajímavý článek nazvaný "Bohuslav a Berta - pověst nebo literární fikce?". V něm o kameni píše: "Důležitým prvkem příběhu je podzemní chodba, kterou prchá rodina Jaroslava Jablonského z obléhané Pecky do bezpečí. Pověsti o podzemních chodbách se ke starým hradům i jiným romantickým lokalitám váží velice často. Stejně to platí o Pecce a Miletíně. Povídka o Bohuslavovi a Bertě ve Lhotově interpretaci situuje ústí chodby do „miletínského lesa“ a ke kamennému kříži u lesní cesty ke Chroustovu. Ve dvacátých letech dvacátého století přinesl jinou verzi Jan Obešlo, majitel dvora Falgova v Tetíně, milovník památek a historie podzvičinského kraje. Pan Obešlo, který se též zásadně zasloužil o záchranu barokní sochy sv. Donáta, vyzvedl v roce 1924 z lesa Skalky poblíž cesty z Tetína k Vřesníku přeraženou kamennou desku s obrysem kříže, modlící se postavou a nečitelným nápisem (tzv. epitaf). Jeho syn Jaroslav později vlastním pátráním došel k závěru, že deska původně označovala hrob více osob, který se také pokusil v lese lokalizovat. Nakonec usoudil, že se nejspíš jedná právě o místo, kde byli v roce 1280 povražděni Jaroslav z Jabloně, jeho žena a služebnictvo."

Joseph Freiherr von Hormayr: Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunde, Svazek 15, Anton Strauß, Wien 1824, č. 110-111: pondělí a středa, 13. a 15. září 1824, str. 597-599 - pokračování ve vydání: č. 113-114: pondělí a středa, 20. a 22. září 1824, str. 613-616 - část: Sagen, Legenden und Geschichten. XXV. Der deutsche Ritter - Mýty, legendy a příběhy. XXV. Německý rytíř

Pautnjk Slowanský (sbjrka spisů zábawných a ponaučných, týkagjcých se zwlásstě literatury, hystorye, technyky a hospodářstwj), autor Fr. Bohumil Tomsa, v Praze, 1826 - díl druhý, str. 53-69 - Berta a Bohuslav (Příběh z 13. století), Josef Mirovit Král

Časopis českého Museum, roč. 5, č. 2, vydání: 1831, str. 153-168 - Bohuslaw a Berta (Příběh z 13. století)

František Alexandr Heber: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, Zweiter Band, 1844 - 101. Pecka - str. 5-28 (pověst převyprávěna na str. 21-28) - pozn. nové vydání: České hrady, zámky a tvrze V – Východní Čechy, 2024

Čechoslovan - prostonárodní kalendář zábavný a poučný na rok 1874, str. 74-81 - Bohuslav a Hedvika. Pověst historická z 13. století. Dle Hebera vypravuje Jos. Beran

Jan Nepomuk Lhota: Miletín nad Bystřicí, 1888, str. 22-41

Hradecký kraj, č. 3-4, roč. 6, 1.6.1909, str. 99-101 - Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“, Jos. Matějka

Hradecký kraj, roč. 6, č. 5-6, datum vydání: 15.12.1909, str. 214 - Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“, Jos. Matějka

Rafael Engelman: Pecka, 1921

Leontina Mašínová: Z tajemné studánky (pověsti ze severovýchodních Čech), 1937, str. 55-61 - Bohuslav a Berta

Pod Zvičinou, roč. 13, č. 10, červen 1938, A. Machková, VII. tř. gymn., Dvůr Králové n. L.: Bohuslav a Berta, pověst z Miletínska.

Leontina Mašínová: Z dávných dob, 1969 - Bohuslav a Berta, str. 95-100

Krkonoše - Podkrkonoší, č. 4, datum vydání: 1969 - z obsáhlého článku autorů Vladimír Wolf - Dana Halíčková: Jan Nepomuk Lhota (Život a dílo), str. 254-296

Erbenův kraj - zpravodaj MNV v Miletíně, 3/1989, str. 6

Václav Martiník, Milan Polák: Za tajemstvím smírčích křížů Hořickem a okolím, 1993

Listy Peckovska, roč. 19, č. 2, datum vydání: 6.2009, str. 16 - z článku na pokračování: Tajné chodby na hradě, autor Jaroslav Obešlo

Pod Zvičinou, roč. 29, č. 3, datum vydání: 2011, str. 22-24, autor Jan Hlavatý ml., Bohuslav a Berta - pověst nebo literární fikce?

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Miletin.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)