Jičín 14254

Kříž stojí na hřbitově, vpravo u hlavní cesty vedoucí od kostela Panny Marie Bolestné de Sale ke hřbitovní kapli. Kříž náhrobní (svým způsobem i pamětní), jež vyjadřuje ztrátu nad předčasným skonem manželky a dcery. Obě zemřely ve stejný den - 9. března 1806. 

Na hlavě kříže je vysekána sedmicípá hvězda. Celou přední plochu kříže vyplňuje nápis:

L.P.

1805

DNE.IX

MARCI

ZESNULA.V PANU

KATERINA LONKROMROVA

A CERA.GEGI.VIKTORIE

GEDEN

DEN.OBIE

TEN.KRIZ

DELAL

GEGI

MANZEL

W.L.

Na soklu pak nápis: Rod Langkramrův.

pozn. zmíněná „5“ v letopočtu byla někdy mezi roky 2014-2021 „doupravena“ na 6, aby tak letopočet ukazoval správný rok úmrtí Kateřiny a Viktorie Lonkromrových

Na druhé straně jsou na koncích ramen a hlavy vysekány celkem tři sedmicípé hvězdy. Na hlavě kříže je pod hvězdou nápis INRI.

Náhrobní (též pamětní) kříž, jež vyjadřuje ztrátu manžela nad předčasným skonem manželky a dcery. Obě zemřely ve stejný den - 9. března 1806. 

Křížem se patrně jako první zaobíral gymnaziální profesor František Kaska (1881-1944). Rodák z Popovic, byl klasickým filologem a na jičínském gymnáziu učil od září 1904 po celý život, hlavně latinu. Byl hluboce věřícím katolíkem. Materiál ke své práci o jičínském hřbitově shromažďoval řadu let a ukončil ji za druhé světové války, v roce 1943, rok před svou smrtí. Nazval ji „Z říše věčného klidu“. Vladimír Úlehla roku 2011 na základě údajů Františka Kasky o kříži v knize „Procházka jičínským hřbitovem“ píše, ale bohužel jeho text zkrátil a tím jej poněkud znehodnotil, včetně významové stránky.

František Kaska ve svém rukopise o kříži uvádí: „... při hlavní cestě, stojí kamenný masivní kříž, nápadný jak svým nepříliš dovedným provedením, tak i tím, že mimo mramorovou desku, vsazenou do podstavce s nápisem „Rod Langkramrův“, jest i celý kříž na přední straně popsán rytým písmem tohoto znění: L. P. 1805 DNE IX MARCI ZESNVLA W PANV KATERINA LONKROMROWA A CERA GEGI VIKTORIE GEDEN DEN OBIE TEN KRIZ DELAL GEGI MANZEL W. L. Z dodatku, že „ten kříž dělal její manžel V. L.“ soudilo by se, že byl kameníkem, když vlastnoručně vytesal pomník. Pátráním v matrice jsem však zjistil, že Václav Lonkromr byl krupař a bydlel na Pražském předměstí čp. 13 (dnes domek p. Splítka v Cidlinské ulici). Jeho manželka Kateřina zemřela v stáří 57 let od „zimnice“ a jejich 12letá dcera Viktorie od „palčivosti střev“, obě v týž den, jak shora uvedeno. Ač u každé z nich je udána jiná příčina smrti, jest nepochybno, že to jsou asi dva různé názvy jedné a téže nemoci, patrně tyfu. Podle matričního zápisu, jistě správného, zemřely v r. 1806. Jest tedy v textu na pomníku chyba, vznikla asi tím, že byl postaven později a rok udán z paměti, na niž se nelze vždy spolehnouti. Že krupař Lonkromr dovedl zacházeti též se sochařským dlátem, nemusí nás udivovati: mohl býti vyučen kameníkem a později se chopil obchodu. (Podle Menclovy Topografie města Jičína str. 401 náležel domek čp. 13 v roce 1780 Kateřině Jiráskové, později provdané Lonkromrové. Snad měla už ona zavedený krupařský obchod a Václav Lonkromr se do něj přiženil.)“

pozn. Jaroslav Mencl v díle Historická topografie města Jičína (1940) k č. 13 uvádí: "Kus obecního pozemku koupil Václav Portenštein, aby tu vystavěl mydlářskou dílnu. R. 1738 koupil tuto dílnu pod panským mlýnem blíže strouhy Josef Sýkora, kameník, sochař, aby tu vystavěl domek. A současně koupil ještě kus obecního pozemku 12x12 kroků velkého. R. 1743 žádal obec ještě o kus místa s druhé strany; zavázal se, že za to Boží muka za Valdickou branou stojící (snad socha sv. Trojice, která tu stávala a nyní je u chrámu sv. Jakuba), od povětří svrhnutá a ruinirovaná, od díla kamenického zdarma udělá, co třeba. Když to splnil, dostal od obce místo 25x15 loktův plochy. R. 1776 ujal dům Josef Sýkora, syn, a téhož roku 1776 koupil jej Lacina; r. 1780 vlastnila jej Kateřina Jirásková, později provd. Landkramerová, 1783 Václav Landkramer, 1811 syn Jan Langkramer, kožišník, a manž. Božena. R. 1850 koupil jej Jan Ignác Langkrammer, kožišník, 1890 smlouvou trhovou od otce svého Václav Langkrammer, učitel v Nábzí..."

Informace Fr. Kasky potvrzuje badatel Jan Psota (2024): „Dokladem budiž matrika ŘKC farnosti Jičín inv. č. 70-34 Z 1791-1845 na straně 146. Na této straně jsem dohledal, že 9. března 1806 pochoval jičínský děkan 57letou Kateřinu Landkramerovou (Lankramer) manželku krupaře Václava (W. L. v posledním řádku na kameni) z Jičína čp. 13 (P. P. je tuším některé z jičínských předměstí), zemřela na zimnici. Společně s ní byla ve stejný den 9. března 1806 pochována jičínským kaplanem její 12letá dcera Viktorie, která zemřela na palčivost střev. Datum na kameni je tedy nutno číst jako "1806" a den jako "IX. MARCH".“ 

Na kříži v minulosti opravdu byl letopočet 1805 a teprve někdy po roce 2014 byla někým číslice "5" na kříži změněna na "6", aby tak letopočet odrážel skutečný příběh.

Státní oblastní archiv v Hradci Králové: Sbírka matrik Východočeského kraje, sign.: 70-34 (poř.č. 4485), Z 1791-1845, Původce: Arciděkanský úřad Jičín (římskokatolický): str. 146 (snímek 76) - rok 1806 - měsíc Martius - pochovány Kateřina a Viktorie Landkramerové, 9. března 1806 - https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/610f4594-c01b-4516-8682-7632384c8073/dao/610f4594-c01b-4516-8682-7632384c8073/file/1dfbada1-fe7b-4cae-92c8-2cb1357c92f0 

František Kaska: Z říše věčného klidu (rukopis - dopsán 1943), str. 136-137 (uloženo: SOkA Jičín, kart. č. 1, inv. č. 3)

Jaroslav Mencl: Historická topografie města Jičína, vydal Musejní spolek v Jičíně, 1940

Sborník Musejního spolku v Jičíně, roč. 6, č. 4, datum vydání: 1.12.1940, str. 382

Vladimír Úlehla, František Kaska: Procházka jičínským hřbitovem, 2011, str. 44-45

Sborník společnosti pro výzkum kamenných křížů 2021 - Kamenný kříž smírčího typu v Jičíně, František Mikule, str. 55-57

Facebook: skupina Hraniční kameny & drobné kamenné památky, autor komentáře k matričnímu zápisu Jan Psota, 1.7.2024

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Jicin.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)