Samšina 0843

Poměrně vysoký latinský kříž z pískovce s okosenými hranami v blízkosti čp. 6. Kříž je mírně nakloněný doprava a porostlý lišejníky. Na povrchu kamene drobné mechanické vrypy. Noha kříže směrem k patě mírně rozšířená.

Zde je nutné též zmínit sochu sv. Vincence, jež se nachází v západní části obce u čp. 30, kde se skupině domků říká „Nová Samšina“. Socha sv. Vincence se nachází v dřevěné ohrádce. Nutno říci, že její místo není původní. Byla v minulosti přesunuta, aby nebránila provozu na místní komunikaci. Byť se pro svou nenáročnost nedostala na seznam nemovitých kulturních památek, je zajímavá především díky reliéfu na jejím podstavci. Je na něm vytesán reliéf koně, vlekoucí ležící mužskou postavu nohou uvězněnou ve třmenu. Nad tímto reliéfem můžeme vidět červenou barvou zvýrazněný letopočet 1782, ale pokud se podíváme pozorněji uvidíme, že jde o omyl. Původní letopočet na podstavci byl 1752. Což potvrzuje též doložená událost, která spojuje výše zmíněný pamětní kříž v blízkosti čp. 6 a tuto sochu.

Kříž a sochu sv. Vincence v "Nové Samšině" spojuje tragický příběh, na který upozornil již sobotecký děkan F. M. Vetešník.

František Matějovič Vetešník (1784-1850) se narodil v Jizerním Vtelně. Na Sobotecku působil jako kaplan v Dolním Bousově (1815-1819), potom byl farářem markvartickým (1819-1838) a po smrti F. X. Schauera se dostal na sobotecké děkanství, kde zůstal až do konce svého života. Jak připomíná historik Karol Bílek, "když přišel do Sobotky, pokračoval v Schauerově práci. Sebral mnoho cenných dokladů k historii Sobotky a celého kosteckého panství. Z jeho korespondence víme, že mu prameny opatřoval i Josef Myslimír Ludvík na Náchodsku, že prostudoval sobotecký městský a děkanský archiv i vrchnostenský archiv na Kosti; čerpal také z literatury, kterou si opatřoval do své rozsáhlé knihovny hlavně odběrem současné produkce a koupí starých knih pomocí svých přátel z Prahy."

Pro nás je zde zajímavé, že v matrice objevil tragický příběh, jež se stal v Samšině: "Tam se praví, že Giří Šulc se narodil 15. Mage 1707 a zemřel 6. dubna 1743. Za ženu si vzal Kateřinu, narozenou 11. dubna 1708, která zemřela 3. dubna 1784. S ní měl 3 děti: Františku, Antonii a Wincence Giřího. U něho je poznámka: student od koni usmegkán při Samšině † 29. března 1752, 17letý Syntaxista, narozený 6. dubna 1734. Po smrti Giřího Šulce se Kateřina provdala za Wogtěcha Stružinského, narozeného 17.9bru a zemřelého 14.8bru 1778, který zemřel jako 59 letý. Svatbu měli 12. května 1744. Zajímavostí je způsob zapsání měsíců listopadu a října jako 9bru (novembru) a 8bru (oktobru). V matrice je dále uváděno: 29. března 1752, pohřben při témž chrámu, Vincentius, syn (přeškrtnuto Wogtěcha Stružinského) a nadepsáno Girziho Schultze, stud.Synt." Údaje o narození i smrti nám potvrzuje matrika NZ 1733-1757, ŘKC Sobotka, sign.: 5224 (poř.č. 9535). Na fol. 20r nalezneme, že 6. dubna 1734 se Sobotce narodil (resp. byl pokřtěn) Vincenc Jiří Šulc. Fol. 403v pak uvádí, že 29. března 1752 byl pochován Vincentius, syn Girziho Schultze, stud. Synt. věk: 17 let 11 měsíců. 

Vincenc Jiří Šulc, jenž měl zakrátko oslavit své 18. narozeniny, student 4. třídy jičínského jezuitského gymnázia, se koncem března vracel na koni do své rodné Sobotky. Cesta z Jičína do Sobotky vedla ve starých dobách přes Ohařice a vesnici Samšinu. A právě u ní se z neznámé příčiny jeho kůň splašil a shodil jezdce ze sedla. Studentovi se však nezdařilo uvolnit nohu ze třmenu, a tak byl pádícím zvířetem vlečen obcí. Až teprve na jejím konci se ho podařilo místním chalupníkům chytit a zastavit. Bohužel pozdě - jezdec byl již mrtev, usmýkán. Jaroslav Mencl v "Pověstech jičínského kraje" na konci vyprávění nazvaného "Nešťastný jezdec" na základě vyprávění J. Hercíka, učitele ze Samšiny, píše: "Pochovali ho v těchto místech a nad hrobem vztyčili pěkný kamenný pomník se sochou sv. Vincence a s vytesaným obrazem střemhlav v třemení visícího jezdce. Této skupině domků se říká ,,u šingrůbu“, asi podle pěkného hrobu nešťastného jezdce, jinak jmenují tuto samotu Novou Samšinou. Také před Samšinou v místě, kde se kůň splašil, je na památku smutné události postaven menší kamenný kříž. - Snadno vysvětlíme si topické jméno „V šingrůbu“. (Grab-hrob, schön-krásný.)" Zemřelý student zde pochopitelně pochován nebyl, jak připomíná již F. M. Vetešník. Dne 29. března 1752 byl mladý, teprve sedmnáctiletý student Vincenc Jiří Šulc, který zemřel nepřijav svátosti umírajících, pochován na hřbitově v Sobotce. Na místě, kde se kůň studentovi splašil a student spadl, byl - snad jezuity - postaven nízký kamenný pamětní kříž. Na místě, kde se podařilo zastavit koně vlekoucího již bezduché tělo studenta, a kde měl být údajně pochován, byla postavena socha sv. Vincence. Na jejím podstavci je vyobrazen motiv usmýkání - jež velmi pěkně zachytil kresbou J. V. Scheybal. Nad reliéfem je uveden červenou barvou letopočet 1782, ale při bližším pohledu uvidíme, že původní letopočet byl 1752. Karel Čermák o tomto omylu píše: "Prohlédneme-li si důkladně v detailu vytesané číslovky, zjistíme, že i na podstavci byl původně uveden letopočet 1752, avšak při jakési dodatečné amatérské opravě byla málo zřetelná číslice 5 chybně přečtena a při zvýraznění doplněna na číslovku 8. Ostatně se tato smutná událost ani v roce 1782 stát nemohla. Bulou papeže Klimenta XIV. byl jezuitský řád v roce 1773 zrušen a v důsledku toho se výuka na jičínském gymnáziu o čtyři roky později ukončila." Zmíněná socha, jak připomíná na základě svých terénních výzkumů i Pavel Kracík z Jičína, již ovšem nestojí na původním místě, ale byla před několika desítkami let přesunuta. 

Příběh byl podle vyprávění několikrát zaznamenána i písemně. Její jádro se od skutečného příběhu příliš nevzdálilo. Ovšem i tento kříž byl později opředen cyrilometodějskou tradicí a též zmínkou, že šlo o starý mezník označující církevní majetek, což v tomto případě není reálné. 

Kříž je od roku 2003 zapsán v celostátním seznamu kulturních památek.

Příběh tragicky zemřelého studenta jičínského gymnázia Vincence Jiřího Šulce, který při jízdě z prudké stráně spadl z koně, který jej následně usmýkal, je znám. Zde tedy další vyprávění...

Ani tento kříž nebyl prost cyrilometodějské tradice. V Pojizerských listech (1940) je možno číst: "Cyrilometodějské kříže na Sobotecku. Nad vysokým úvozem nedaleko posledního stavení na Samšině v místech, jež lid nazývá „Na zůrách“, kudy - kdy nebylo státní silnice k Jičínu - vedla polní cesta, stojí nízký, z jednoho kusu pískovce tesaný kříž, který pamatuje několik pokolení a byl svědkem mnoha historických jevů. Podle lidové tradice měl nedaleko tohoto kříže v dávných dobách státi kostel, jehož zvony se propadly do země. Dosud je zde prohloubené místo po zasutém propadlišti. Pravděpodobně kříž byl postaven, jako více jiných, v místech, kde se shromažďovali první křesťané, aby vyslechli kázání věrozvěstů svat. Cyrila a Metoděje. Podobný kříž shlédneme nedaleko Markvartic. Hodně přes tisíc let stojí v těchto místech tento letitý kamený památník jako krásná upomínka na dobu, kdy žili první křesťané. -a."

Podle jiné místní pověsti kříž stojí na místě, kde se měl při bouřce splašit kůň dragounovi, který z koně spadl, ale zachytil se jednou nohou za třmen a byl koněm usmýkán. Tato pověst již vychází částečně ze skutečné události.

Pojizerské listy jen o měsíc dříve, než v nich byl otištěna zpráva o "cyrilometodějském" původu kříže, přinesly - až na jméno nešťastníka - popis události, jež vedla k postavení kříže a sochy sv. Vincence:

"Nešťastný student. Potok Buňka, pramenící na svahu Čakanu v lese, který tamější lid nazývá ,,Černá louž“, za mostem státní silnice, vtéká do rovinky - tu se rozkládá klidná ves Samšina, mající vznik ve 14. století. Rázovitá zvonice, podobná osecké u Sobotky, starý kostelík sv. Václava, stojící na vyvýšeném přírodním valu, vévodí chalupami - mnohé roubené s doškovými střechami, jež stydlivě vyčnívají ze syté zeleně přečetných zahrad plných ovocného stromoví. Ves tato patřila k význačným rodům, které zde a v okolí měli dvory s lány polí a rozlehlými lesy. Je tomu přes půldruhého sta let, kdy nebylo státní silnice, ale z Jičína do Sobotky vedla rozjezděná cesta. Vypráví se, že jakýsi student, jehož jméno se v paměti nezachovalo, jezdil koňmo každou sobotu z Jičína, kde studoval na gymnasiu, do Mnichova Hradiště k rodičům. V místech, kde lid říká „Na zůrách“, v těch místech, kde stojí nízký nahnutý - zubem času zčernalý křiž, vytesaný z jednoho kusu hrubého pískovce, se jezdci znenadání vztyčil na zadní nohy kůň. Na toto počínání student nebyl připraven. Spadl s koně tak nešťastně, že mu levá noha zůstala vězeti v třmeni. Kůň se pádem jezdce ještě více polekal a v divokém trysku vlekl nebožáka přes celou ves. Lidé vybíhali ze stavení a snažili se splašeného koně, vlekoucího nešťastného studenta, zastaviti. Ale jejich dobrá snaha zůstala bez účinku. Teprve po dvoukilometrovém šíleném běhu se kůň na konci vsi před posledním stavením zastavil. Lidé, kteří se seběhli z blízkých polí, mrtvého studenta ze třmenu uvolnili. Nešťastník byl v těchto místech pochován a nad jeho rovem byl vztyčen pomník se sochou sv. Vincence; pod ní je vytesán obraz střemhlav v třmeni visícího jezdce. Kolem hrobu je dřevěná zahrádka, v níž každoročně jsou vysazovány květiny. Této části obce, kde tento hrob se nalézá, se říká Šingrüb, asi podle krásného hrobu nešťastného jezdce. - (Podle vyprávění své prababičky M. Šolcové ... -a)"

Podobně, opět bez jména tragicky zesnulého studenta, je vyprávění podle zápisků zemřelého řídícího učitele Josefa Astla, jež bylo uveřejněno ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky (1967): "Ujdeme-li po státní silnici z Jičína do Sobotky něco málo přes 9 km, uzříme v nepatrné vzdálenosti od silnice v malebném údolíčku, jemuž v pozadí vévodí Trosky, malou vesničku Samšinu. Protéká jí potůček Buňka, tekoucí k Mladějovu a dále krásným údolím podnebákovským a semínským k Vyskři. Tam již má jméno Žehrovka. Horní levé části Samšiny se říká Šingrub. Tudy se chodívalo z Ohařic do Sobotky, dokud nebyla státní silnice. Jiní této části vesnice říkají „Nová Samšina“. Roku 1782 uháněl tudy na koni jezdec. Cestou s příkrého vrchu kůň klopýtl a jezdce shodil. Na tom místě pak byl postaven hrubý pískovcový kříž vytesaný z jednoho kusu, jenž je dosud nad stavením čp. 6. Nešťastný jezdec zůstal jednou nohou viset ve třmenu. Kůň se polekal nezvyklého břemene a dal se v cval. Vlekl tak jezdce až do Nové Samšiny k dnešnímu čp. 30, kde mrtvý jezdec zůstal ležet a kde prý byl také pochován. Na hrob byla postavena socha sv. Vincence (dnes je umístěna v zahrádce u domu čp. 30, aby nepřekážela v cestě). Od té doby se této části vesnice říká Šingrub (z něm. Schönes Graben - pěkný hrob)."

Státní oblastní archiv v Hradci Králové: Sbírka matrik Východočeského kraje, sign.: 5224 (poř.č. 9535), NZ 1733-1757, původce: Děkanský úřad Sobotka (římskokatolický) - zde nalezneme zápisy o narození i smrti (tedy pohřbu) Vincence Jiřího Šulce:

fol. 20r (snímek 22) - narozen 6. dubna (Aprilis) 1734 v Sobotce Vincenc Jiří (Vincentius Girzi), otec Jiří Šulc (Girzik Schultz): https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/50020371-0a98-4560-8a0e-907b5cf142f8/dao/50020371-0a98-4560-8a0e-907b5cf142f8/file/28d305d9-bd96-4cf6-907f-d5dcd038e8fe

fol. 403v (snímek 408) - pochován 29. března 1752 Vincentius, syn Girziho Schultze, stud. Synt. věk: 17 let 11 měsíců: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/50020371-0a98-4560-8a0e-907b5cf142f8/dao/50020371-0a98-4560-8a0e-907b5cf142f8/file/32b049f0-c003-4093-991d-cfd3ac9d6777 

Sborník Musejního spolku v Jičíně, roč. 4, č. 2, datum vydání: 15.5.1938 - z článku na pokračování od Jaroslava Mencla: Pověsti jičínského kraje, str. 81-82: Nešťastný jezdec

Pojizerské listy, roč. 55, číslo 56, 26. července 1940, str. 4: Z pověstí našeho kraje

Pojizerské listy, roč. 55, číslo 63, 20. srpna 1940, str. 3: Cyrilometodějské kříže na Sobotecku

Věstník hospodářského družstva v okrese soboteckém, č. 11, roč. 1941, str. 202-203

Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, roč. 3, č. 3, datum vydání 3/1966 - z článku „Na ochranu uměleckých památek Sobotecka“, str. 9-13

Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, roč. 4, č. 11-12, datum vydání: 11.-12.1967, str. 9: Z nejstarších dějin Samšiny

Josef V. Scheybal, Jana Scheybalová: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, Severočeské nakl. Ústí n. L. ve spolupráci s Ústavem pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Liberec, 1985, str. 73 (pozn. na str. 74 je akvarel J.V.Scheybala znázorňující reliéf na podstavci pískovcové sochy sv. Vincence - již z chybným datem 1782)

Karol Bílek a kol.: Malé dějiny Sobotecka, Město Sobotka s obcemi Libošovice, Markvartice a d., 2008

Od Ještěda k Troskám, roč. 15, č. 1, datum vydání: 3.2008, str. 52-54: O dvou zajímavých smírčích křížích, autor: František Mikule (na str. 53 kresba kříže od autora)

Karel Čermák: Opomíjená místa Českého ráje, Gentiana, Jilemnice, 2016, str. 46: Samšina - Socha sv. Vincence s reliéfem usmýkaného studenta

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Samsina.html