Dřevěnice - umísťován k vesnici Stav (část obce Úbislavice) 1849

Křížový pískovcový kámen s odlomenou horní části, na čelní straně je pozitivní reliéf dvou mečů a nad nimi spodní část řeckého kříže.

Tzv. mečový kámen se nachází v těsné blízkosti vesnice Stav (část obce Úbislavice), ale katastrálně se již nachází na území obce Dřevěnice.

Kámen se nachází nedaleko místa zvaného U obrázku - v současnosti je zde též bod záchrany JC 003. Na stromě se nachází obrázek sv. Antonína. Jiří Mrštík v "Pověstech Jičínska" k místu sepsal tragický příběh, jež se vypráví. Další tragické příběhy pak přináší ke kameni. V rámci popisu sice uvádí, že jsou na něm "vytesány dva křížem položené meče", ale bezpochyby půjde o náš kámen.

Staří obyvatelé ze Stavu říkají, že jsou pod pomníkem pohřbeni ruští vojáci, kteří zemřeli následkem útrap za války s Napoleonem. Zápis v obecní kronice Dřevěnice praví (sepsal Josef Liška): ,,Dne 12. srpna 1813 přitáhli Rusové do Nové Paky. A dne 13. srpna 1813 táhl první, a dne 15. srpna 1813 odpoledne druhý proud přes Dřevěnici k Jičínu. Z té doby myslím pochází i uměle zhotovený památník v lese před Stavem blíže „staré cesty“.“ Okresní konservátor pan Alois Pospíšil v roce 1971 osobně navštívil toto místo v lese před osadou Stav. O pomníku uvedl: „Pomník jest pískovcový, neuměle zhotovený, jsou na něm vytesány dva meče, jest něco přes 1 metr vysoký. Náhodný chodec uvedl, že na tomto místě jsou pohřbeni Ruští vojínové, kteří zde následkem útrap zemřeli při průchodu za války s Napoleonem. Původně zde byl hrob, který měl udržovati jeden obyvatel z osady Stav, který již nežije, nyní je toto místo opuštěné, málokomu známé a odlehlé“. Místo je odlehlé i dnes. U kamene se nachází informační tabule.

Pod kamenem mají být pohřbeni ruští vojáci, kteří zemřeli následkem útrap za války s Napoleonem (viz historie objektu).

Jiří Mrštík: Pověsti Jičínska, 1920

str. 22-23:

v oddíle Pověsti místní: U obrázku

Od Dřevěnice jde na východ do vesnice Stavu cesta smrkovým lesem. Kráčíme zde ve stínu vysokých stromů, obklopeni hlubokým lesním tichem, kam nejen z města, ale ani z blízkých vesnic zřídka kdy zvuk zalehne. Při cestě na mohutném smrku spatříme obrázek sv. Antonína, prostý obrázek, s jakými se po venkově na místech neštěstí zhusta shledáváme. Za parného letního dne ubíral se tudy z Dřevěnice chuďas. Vetché tělo ohýbalo se pod tíží břemene. Nesl si na zádech v pytli něco vyžebraných brambor. Aby se mu lépe nesly, uvázal si je přes prsa napiatým provazem. Cesty zvolna ubývalo, za to parno bylo čím dále nesnesitelnější a do Stavu ještě daleko. - Staré nohy mu klesaly pod tíží břemene. Zabočil ke stromu, aby si na příkopě odpočinul; ale v tom smekl se po příkopě dolů a provaz zadrhnul se mu těsně pod krkem. Ani hlasu vydati nemohl a sám vyprostiti se nedovedl; síly ho opustily a bezduché tělo kleslo k zemi. Stromy šuměly mu tichý umíráček a sýkorky zapěly mu píseň pohřební.

(...)

v oddíle Pověsti historické - str. 61-62:

U kamene

Jdeme-li od místa „u obrázku“ směrem severním, přijdeme brzy k malému pahorku, na jehož temeni je zasazen asi 1 m vysoký kámen. Na jeho širší straně jsou vytesány dva křížem položené meče, o nichž se vypravují dvě různé pověsti. Bylo to dva roky po nešťastné bitvě bělohorské, kdy v měsíci říjnu vydal vítězný císař Ferdinand II. krutý patent, jímž bylo vypovídáno ze země všecko kněžstvo pod obojí. Jednoho dne z rána vyšli kněží z Prahy a veliké množství lidu obojího pohlaví doprovázelo je za město. Asi míli cesty za Prahou nastalo loučení. S mnohým pláčem odevzdali pražští svým kazatelům 400 kop (2000 korun), jež mezi sebou sebrali. A takto bylo nejen v Čechách, ale i na Moravě. Čeští a moravští pánové, kteří se nechtěli zříci náboženské útěchy svých kněží, museli si své duchovní na statcích ukrývati. Právě tak skrýval se i slavný biskup českobratrský, Jan Amos Komenský. Také pán na Pecce přechovával si českobratrského kněze čili, jak se říkalo, „bratráka“, který každého týdne jezdil koňmo do Radimě, aby tamnějším bratřím sloužil mši. Když opět jednou tudy jel, lekl se jeho kůň, vzepial se a padl na znak. Pod svým tělem pohřbil nešťastného bratráka. - Dlouho čekali toho dne pobožní bratří na milovaného kněze, a když nepřicházel, domnívali se, že ho císařští slídiči vypátrali a na smrt vydali, jak se již mnohým přihodilo. Někteří mu šli naproti cestou, kudy jezdíval, doufajíce, že ho přece potkají. Ale jaké bylo jejich hoře! Viděli, že nehoda připravila je o milovaného kněze. - Na pahorku umístili kámen a v něm vytesali dva skřížené meče na znamení svého hoře.

Druhá pověst vypravuje o dvou bratřích, rytířích, kteří měli spolu těžký spor. - Příčina jeho není sice známa, ale byla asi velmi vážná, neboť ani domluvy rodičů, ani výrok soudu je nedovedl smířiti. Záští vtisklo jim do rukou meč a soubojem umínili si rozhodnouti svoji při. Na osamělém místě v lese skřížili u přítomnosti svědků své meče. Jsouce stejně dobře vyučeni umění šermířskému, nemohli jeden druhého dlouho zasáhnouti. Ruka jim umdlévala, ale tím vášnivěji na sebe dotírali; vždy nenávistněji svištěly meče vzduchem a zatínaly se do jejich těl. - Krváceli již z mnohých ran, ale neustávali, až konečně zemdleni vysílením a ztrátou krve, padli v bezvědomí na zemi. Oba od ran zemřeli a zarmoucení rodiče dali prý na tom místě postaviti kámen s obrazem mečů.

Jiří Mrštík: Pověsti Jičínska, 1920, str. 61-62

Paměti obce Dřevěnice a osady Dolánky 1894-1939 (kronikáři: Josef Liška, Jan Šťovíček, Adolf Maťátko, Ladislav Vágenknecht), str. 2, 13-14

Květy č. 17, 29.4.1972 - Svědek dávné minulosti, Karel Syřiště

Informační tabule na místě

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Stav.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)