Hubíles (část obce Smržov) 0225

Kříž je z jednoho kusu hrubozrnného šedého pískovce místní provincie. Kříž latinského typu, jehož dřík je z větší části zasypán navážkou (podle výpovědi místních obyvatel by měla výška zasypané části dříku dosahovat až 1 m - Jos Matějka v roce 1895 uvádí celkovou výšku kříže 140 cm). Hrany kříže jsou výrazně zaoblené. Na čelní stěně hlavy je vytesán negativní reliéf sekery (širočiny), jejíž topůrko zasahuje až na dřík. Pod sekerou je na dříku vytesán negativní reliéf cepu, který je však z větší části schovaný pod úrovní terénu a jeho nadzemní část je velmi špatně čitelná. Oba reliéfy jsou přesně vyznačeny na obraze Josefa Matějky z doby před rokem 1895 i pozdějším z 20.-30. let 20. století. 

Nízký kamenný kříž, ve spojitosti s křížem v blízké vsi Číbuz (část obce Skalice), je dáván do souvislosti v rámci pověsti o hádce tesaře a mlatce. Oba kříže jsou od sebe ve vzdálenosti cca 200 m. Patrně však půjde v rámci obou křížů o staré hraniční kameny (kříže), které tvořily hranici mezi polnostmi číbuzské fary a pozemky smiřického panství. Již vlastivědný badatel Josef Duška z Josefova jej roku 1886 zmiňoval jakožto "prastarý mezník", byť znal i pověsti ke kříži se vážící. 

V roce1895 zmiňuje kříž vlastivědný badatel, první ředitel sochařsko-kamenické školy v Hořicích, Vilém Dokoupil. Ten jej ovšem sám neviděl a byl na něj pouze upozorněn. Ve svém článku "Starobylé kříže kamenné na Hořicku" proto pouze krátce píše: "Dle udání řídícího učitele p. V. Deyla v Červené Třemešné nalézá se v Hubílese u Smiřic kamenný kříž, na němž vyryt cep a sekyra." Ve stejné době namaloval kříž na jeden ze svých obrazů, určených pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895, vlastivědný badatel z Josefova - Josef Matějka. Vyobrazení je na obraze B, pod římskou číslovkou IV. Ke kříži uvedeno: "Na cestě k Hubilesu u samé obce výška 140 cm." Kříž je na obraze vidět jako volně stojící, oba reliéfy vyryté na těle kříže jsou zcela viditelné. Dnešní výška kříže nekoresponduje s výškou kterou udává Matějka, což je bezpochyby dáno tím, že velká část dříku se nachází pod terénem. Matějka o kříži a pověstí k němu se pojícím psal později do periodika Archiv (1904) a následně Hradeckého kraje (1909).

V rámci mnoha křížů v okrese Hradec Králové je zmiňován vlastivědný badatel, farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl. Jak bezpečně víme, znal článek Viléma Dokoupila z roku 1895 a tedy i kříže jež zmiňoval. Co se týče kříže u Hubílesa, obdržel o něm krátkou zmínku i od děkana z Poličky, který v listě datovaném 8.5.1907, patrně jakožto odpověď na Přikrylův dotaz, krátce odpovídá: "V příčině kříže misijního u Hubilesa při cestě z Čibuze dopsal jsem p. řídícímu v Čibuzi i s vyobrazením kamene (tam je cep a širočina) o vypravování události...". Je možné, že následně obdržel Přikryl další list, dnes neznámý, kde byly uvedeny pověsti ke kříži se pojící. Tento kříž ovšem nebyl nikdy dáván do souvislosti s cyrilometodějskou tradicí.

Stanislav Divecký v roce 1935 v periodiku Pod Zvičinou o kříži psal: "Vypravuje se, že kříže neb jiné podobné kameny byly dávány za starých dob jako mezníky mezi pozemky panské, selské a církevní. Na mnohý vtesány různé znaky, jako sekera a cep, což je i na kříži u nás. Sekera prý značí, že na místě tom byl vykácen les. Dnes málokterý občan naší vsi ví, proč ty kameny tam byly kdysi vsazeny, ale velká většina našich lidí zná pověst, která vypráví." V dalších letech byla několikrát převyprávěna pověst o bitce tesaře a mlatce, která se ke kříži pojí, a možná i díky tomu, nebyl kříž zapomenut.

Kříž je od roku 2011 zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: kulturní památka rejst. č. ÚSKP 104317 - smírčí kříž.

Kříž, vyjímečný svým petroglyfem cepu, se nachází na začátku vsi, na konci chodníku - před zahradou domu čp. 49. 

Josefovský badatel Josef Duška v roce 1894 zmiňuje, patrně jako první, dvě pověsti jež se váží ke kříži: "Na cestě k Čibuzi vedoucí, stojí kamený kříž hrubě tesaný, na němž sekera a cep se spatřují vytesány; dle jedněch má to míti vztah ku založení obce té, dle jiných zase před dávnými časy měli se zde dva sousedé k smrti ubíti."

Další vlastivědný badatel z Josefova, Josef Matějka, v rámci obrazu kříže (před 1895) zmiňuje i pověst: "U Hubilesa, pověst zase o něm že pral se řezník s mlatcem a oba se zabili?" V roce 1894 již zmiňuje jinou pověst: "Na Cestě od Čibuze k Hubilesu těsně u první chalupy stojí kříž. Na jedné ploše jest sekera a cep. Kříž svým tvarem připomíná dobu mladší než kameny předešlé. Lid si vypravuje různosti. Jedna pověst je pěkně motivována, a sice zcela místně: Sekyra, to prý představa vykácení lesů (Hubilesy-sousední ves), a cep, to obrácení lesní půdy v ornici." Totéž vyprávění zmiňuje roku 1909.

Bezpochyby nejznámější je ovšem pověst v níž se pobili dva mladíci - mlatec a tesař-sekerník. Jeden zahynul na místě kříže u Hubílesa, druhý u Dlouhého kamene u silnice na Číbuz. Stanislav Divecký z Hubílesa v periodiku "Pod Zvičinou" (1935) příběh převyprávěl takto: "

"Dnes málokterý občan naší vsi ví, proč ty kameny tam byly kdysi vsazeny, ale velká většina našich lidí zná pověst, která vypráví: Dávno již tomu, prý před selskou vojnou to bylo, když dlouho do pozdní noci v krčmě popíjeli mlatec a tesař, jdoucí z roboty. Truňk jim vlezl do hlavy tak, že jindy upřímní kamarádi zle se spolu pohádali o věci náboženské. Šenkýř vida, že zle na sebe dorážejí, vystrčil je z krčmy a poslal domů. Hádka nebyla však tím skončena. Za vsí se do sebe dali jako tuři. Tak se pobili, že jeden padl na místě, kde mu postaven kříž proto, že prý byl katolík; druhý sé doplížil o kus dále a tam vykrvácel - a že byl evangelík, postavili nad ním jen přitesaný kámen. V chalupě u Vachků, před jejichž okny kříž onen stojí, vídávali prý za tmavých nocí světélka jakás poskakovati, prý to duše zemřelých, a stará jejich babička prý i žalostné skučení slýchávala a jakýs hrobový hlas mluvíval prý za běsných nocí: „Vykoupeni nebudem, dokud někdo na místě tom se za nás nepomodlí.“ A nepomodlil se, myslím, doposud nikdo. Jen západní větry s Polabin nanesly mechu v ramena toho kříže, jímž cep a širočina pomalu zarůstají. Za tichých nocí jen vlnky blízkého Čibru snad šeptají modlitbu, která má přinésti vykoupení. - A v omšelých těch kamenech zub času hlodá - a lid náš zapomíná -."

V 90. letech 20. století převyprávěla pověst kupř. Věra Sílová (Báje a pověsti z Jaroměřska, 1994) a po ní znovu Jiří Matějka (Pověsti z okolí Černožic, 1997). Pověst si však dnes můžeme také přečíst na informační tabuli, jež byla u kříže postavena.

Josef Duška: Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova, se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství, 1886, str. 130-131

Jaroměřské listy, č. 12, roč. 6, datum vydání: 15. června 1894 - z článku na pokračování: Místopis okresu jaroměřského, sepsal Josef Duška, str. 95-96 (Hubilesy)

Národopisný sborník okresu Hořického, 1895 - Starobylé kříže kamenné na Hořicku. Popisuje Vilém Dokoupil, str. 369

Fond sbírek: fotoarchiv Muzea východních Čech v Hradci Králové - Obrazec B: VU 04-00032: IV. Kříž v Hubílese. Malba (olej na desce) od josefovského badatele Josefa Matějky pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895. Pozn. obraz poprvé reprodukován ve Sborníku SPVKK 2025.

Archiv, roč. 1, č. 2, 20.5.1904, str. 25 - Zapadlé kříže v podání lidovém. Napsal J. Matějka.

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 851 - Do Lužice - Kříž u Poličky. Dopis děkana z Poličky - datován 8.5.1907 

Hradecký kraj, č. 3-4, roč. 6, 1.6.1909, str. 99-101 - Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“ (Jos. Matějka)

Městské muzeum Jaroměř, 12/85/1 inv. č. 5158 - jedno z vyobrazení na desce: Hubiles, olej na desce, Josef Matějka, 20.-30. léta 20. století

Pod Zvičinou, roč. 11, č. 2, říjen 1935 - Stan. Divecký, Hubíles: Kříž u Hubílesa

Zpravodaj Smiřic a Rodova - Holohlav, roč. 1990, č. 5, vyšlo: 19. prosince 1990 - z článku „Staré pověsti smiřické“

Věra Sílová: Báje a pověsti z Jaroměřska, 1994 - Kříž u Hubílesa

Jiří Matějka: Pověsti z okolí Černožic, 1997 - Smírčí kříž u Hubílesa, str. 25-26

Zdeněk Doubek, Helena Rezková: Číbuz Skalice Skalička, 2014

Jaroměř - Zpravodaj 5/2018 - Smírčí kříž u Hubílesa a Číbuze (Jindřich Polák)

Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů 2025 - článek "Josef Matějka, badatel z Josefova", str. 116-130, autor: Oldřich Dvořák. Díky vstřícnosti Muzea východních Čech v Hradci Králové bylo možno ve Sborníku publikovat zmíněný obraz A - viz barevná příloha 1, kde je pod číslem IV. kříž zachycen.

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Hradec_Kralove/Hubiles.html 

vložil: Oldřich Dvořák (2026)