Frenštát pod Radhoštěm (Hutisko-Solanec) 0585

Původně stál v katastru obce Solanec pod Soláněm. Je na něm nápis:

INRI
JOANNES STRITES
KI
BIL ZABITI 1744.

Mezi posledním slovem a letopočtem je rytina nože.

Ke kříži lze dohledat záznam v matrice zemřelých VM V 1 2249 Hutisko, folio 374. Volně přeloženo z latiny: 20. června zemřel, 22. června pohřben. Johannes Stržitesky zemřel na Kiezarochem, byl zaopatřen, rodem z Hranic, ve věku 49 let. (Příčina smrti není uvedena.)
Záznam v matrice dohledali Marie Dobiášová a Jan Psota - 3/2024.

Od kříže existuje kopie postavená na původním místě.

Převezen do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

1982 evidován SPVKK - J. Vít

1983 uveden s kresbou v knize "Naše lidové stavby": "Někdy se ale můžeme setkat na takovém pustém místě se zcela prostým kamenným křížem. Odhrňme větve a důkladně si ho prohlédněme. Bývají to tzv. smírčí kříže, které musel vytesat vrah a postavit své oběti na místě vraždy, aby si usmířil její duši. Jeden takový je vystaven ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. R. a vrahova ruka do něho vryla nápis: IOANNES STŘITESKI BIL ZABITI, znázornění vražedného nástroje - nože - a letopočet 1744."

1986 pověst ke kříži uvedena v knize "Šest černých kohoutů".

2007 převezen do depozitáře ve Frenštátě pod Radhoštěm. 

Pověst o zabitém řezníkovi

Jak se jde na Čarták, stál kdysi nízký kamenný kříž. Na něm bylo vysekané nějaké jméno a letopočet. Kdo se dobře podíval, mohl číst, co se zde roku 1744 přihodilo. Je to už víc než dvě století, co se to stalo, a kříž tu dávno není.
Tehdy chodil po chalupách jeden řezník a kupoval dobytek a prodával jej na jarmakoch. Raz šel z Rožnova přes Čarták. Měl velikého psa, toho brával, aby mu poháněl po cestě dobytek a taky aby ho chránil, když nesl s sebou peníze.
Než se dostal na Čarták, přepadli ho zbújníci. Tušili, že má peníze. Doráželi na něho, ať jim dá, co v Rožnově na trhu utržil.
,,Nic nemám, nesu jenom čtyři krejcary."
Prošacovali mu kapsy a opravdu, měl v nich jenom čtyři krejcary. Tak mu je vzali a nechali ho ležet při pěšině a ztratili se zase v horách.
Ale řezník nesl s sebou veliký majetek. Měl zvyk, že ty velké peníze dával svému psovi do obojku, tam je pěkně ukryl. To zbújníky nenapadlo!
Pes utěkal s těmi penězi domů. Přišel na Vsetín, kňučel a kňučel.
Co jen to psisko má?"
Čekali, kdy se objeví i jeho pán, ale řezník nikde. Ani ráno se neukázal. Pes jim nedal pokoj, pořád na ně divně štěkal, jak by jim chtěl něco říct.
Tak šli za ním, kam je odvede. Za Čartákem u polní cesty našli řezníka zabitého. Na tom místě, kde ho našli, ho hned pochovali, a postavili mu tam kříž.
To je už od té doby víc než dvě stě roků. Ten řezník prý se jmenoval Jan Střítecký.

(Šest černých kohoutů: Pohádky a pověsti z Velkých Karlovic)

Farní kronika Karlovic - zápis z konce 19. století

LANGER, Jiří a VAŘEKA, Josef. Naše lidové stavby. Oko. Praha: Albatros, 1983. Str. 238.

SIROVÁTKA, Oldřich; ŠRÁMKOVÁ, Marta a MAŇÁSEK, Luděk. Šest černých kohoutů: Pohádky a pověsti z Velkých Karlovic. Ostrava: Profil, 1986. Pověst „O zabitém řezníkovi“, str. 111.

MIČKALOVÁ, Helena a BAJER, Vojtěch. Velké Karlovice - cesty za minulostí a krásou. Velké Karlovice, 2004.

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Vsetin/Roznov_pod_Radhostem.html