Říčany 1654

Kámen s křížem. Stál proti bývalé pastoušce (dnes ulice 17. listopadu, 51/1). 

Zobrazení na mapě je přibližné.

1913 jako první a jediný zmiňuje G. Trnka, už jako pohřešovaný. Vztahuje k němu obecně známou pověst o dobývání Říčanského hradu husity v roce 1420 a upálení 11 kněží: "Táboři vstrčili každého do smolného sudu, zavřeli je do jedné selské chatrče blíže hradu a upálili je v ní za živa. Dlouho bylo možno viděti proti bývalé pastoušce (na místě dnešního chorobince) kámen s křížem, postavený prý na místě oné chatrče.“  - Jako problematické se jeví Trnkovo sdělení, že kámen byl postaven na místě shořelé chatrče, která měla stát zároveň poblíž hradu. Pastouška se totiž nacházela vzdušnou čarou 400 metrů od hradu.

1997 evidován SPVKK jako pohřešovaný - M. a J. Jindřichovi

Kámen stál podle popisu G. Trnky vedle budovy mýtnice, proto se zdálo možné, že se jednalo o mýtný kámen. Nicméně jak zjistil regionální historik Jan Psota, mýtnice zde nikdy nestála. Jedná se o omyl G. Trnky, který nesprávně přečetl v dobových dokumentech "Mýto" místo "Místo": "V roce 1706 dne 26 Maji Václav Chmel vystavěl sobě "Mysto" neb domek na obecním místě...."

2001 popsán v publikaci „Kamenné kříže Čech a Moravy“: "Na periferii Říčan u pastoušky stál křížový kámen, podle tradice na místě, kde byli upáleni za husitských válek mniši. Poslední zmínka je z roku 1913." 

Pověst o dobývání Říčanského hradu husity

„Pan Diviš viděl, že by se táborské přesile neubránil, neboť byli by Táboři vnikli asi  do městečka od východní strany a pak by byl obklíčen se tří stran, proto jal se vyjednávati o mír a dne 4. prosince ve středu (na den sv. Barbory) 1420 se vzdal smlouvou, která buď nezněla dosti jasně, nebo nebyla přijata od všech husitů, Táboři jí asi nedbali. 
Bylo totiž slíbeno panu Divišovi od Pražanů, že všechny osoby, které jsou na hradě, jak muži, tak i ženy, budou zachovány na živu a že bez překážky a v míru mohou všichni odejíti s věcmi lehčími a ve všedním oděvu. Smlouva tato provedena byla asl v úterý 3. prosince; nazítří ráno byla opakována a dva hejtmanové husitští znovu slíbili těm, kteří byli na hradě, že jim dodrží, co chtějí. Na to byl hrad otevřen a vešlo do něho několik osob ustanovených od husitské obce k tomu, aby od pana Diviše hrad smírně přijali; ale s nimi vedralo se tam také hned několik Táborů, kteří k tomu svolení neměli, aby tam loupili. Dle povolení husitských starších říčanské ženy oblekly na sebe všechny své šaty a na ujištění, že se jim nic nestane, vyšly z hradu. V tom však vrhly se na ně táborské ženy u brány je očekávající, schytaly je a z lepších oděvů je svlékly, nechavše jim horší, všechna jejich skrytá místa rukama pro-hmatávajíce poklady hledaly i nalézaly, a vše co měly od zlata a stříbra, peníze, s hlav vlásenky perlové a stříbrné pásy, které měly pod šatem ovinuté, jim odňaly, toliko prajednoduchého oděvu každé zanechaly a ještě je napomínaly, aby se teď, když jmění již nemají, přidružily k jejich společnosti a zachovávaly přikázání. 
Zároveň pak Žižka rozkázal, aby chopeno bylo devět kněží, kteří se tehdy na hradě nacházeli, a odevzdal je proti úmluvě práčatům, aby je upálili, a to ještě se dvěma jinými, jatými již dříve cestou, z nichž jeden byl maletický farář od Zásmuk, kterému říkali Prorok. 
Kněží volali a žádali, aby jim byla povolena lhůta a aby poučení byli o obřadech husitských, že chtějí učiniti vše, co jim od táborských kněží bude rozkázáno. Hájek v kronice o tom píše: 
, ...y kazal ge do gedne Giztby uwesti a swazati, zawřyti a zapaliti, kteřyž prawili: Mily Bratře Žižko wssak sme z Kalicha rozdawali, a chceme wssecky obyčege twé a Taborské rádi zachowati, stebu wieřiti gezditi y Mordowati, a giného mnoho slibowali, wssak proto tiemi sliby nemohli nikterakž swych žywotuow vyswoboditi musyli byti spaleni.’ 

Táboři vstrčili každého do smolného sudu, zavřeli je do jedné selské chatrče blíže hradu a upálili je v ní za živa. Dlouho bylo možno viděti proti bývalé pastoušce (na místě dnešního chorobince) kámen s křížem, postavený prý na místě oné chatrče.

TRNKA, Gustav. Město Říčany v minulosti i přítomnosti. Říčany: Nákladem obce říčanské, 1913, s. 47. Dostupné také z: https://kramerius.svkkl.cz/uuid/uuid:92df9053-89dd-11e4-adac-005056b5ed69

Kamenné kříže Čech a Moravy. 2., dopl. vyd. Ilustroval Tomáš KAREL, ilustroval Zdeněk PROCHÁZKA. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-370-0.

http://www.smircikrize.euweb.cz/CR/Praha_vychod/Ricany.html