Dačice 0831

Nacházel se na levé straně silnice do Slavonic, na místě, kde se sejde červeně značená turistická stezka vedoucí údolím malého přítoku Moravské Dyje se silnicí.

V roce 1998 již nebyl na svém místě. Pravděpodobně byl odstraněn při rozšiřování silnice.

Ke kameni by se mohla vázat pověst uvedená v Pamětní knize města Dačic pod názvem Koníčkovo štěstí. Vypráví o starých zámožných manželech, kteří provozovali zájezdní hostinec "U bílého koníčka" v Dačicích. Manželé byli bezdětní, proto si vzali jako schovanku děvče, které místní nazývali jako Koníčkova Mári. Její pravé jméno bylo Marie Cuclová. Manželé doufali, že jim děvče bude ve stáří oporou, proto ji s láskou vychovávali. Když Mári dospěla, přišel do Dačic na místo finanční stráže fešácký a vzdělaný mladík. Mladí lidé v sobě našli zalíbení a podnikali společné procházky. Mladý muž se podle pozůstalého dopisu dívce vyznával a vyprávěl jí krásné věci. Její náhradní rodiče ale k jejich lásce neměli porozumění a nepřáli si, aby si dívka vzala za muže chudého finančního naddozorce. To bylo příčinou, že si mladí lidé umínili společně zemřít. Jednoho dne tedy odešli do Kostelního Vydří ke zpovědi a odtud se odebrali do Liščích hor. Tam blízko silnice vrchní dozorce svou milou zastřelil. Svého činu se polekal a utekl do dačických kasáren, kde oznámil, že zastřelil Koníčkovu Mári, potom znovu vyběhl a utíkal k řece Dyji, kde v místě, které se názývá "Býkovna" se utopil. Místo, kde se Mári rozloučila se životem se nalézá v Liščích horách vpravo od silnice vedoucí do Slavonic a je označeno netesným a nahoře poněkud zakulaceným temenem, na  kterém je poněkud primitivně vyškrabán kříž. Kamenu tomu říká lid "Koníčkovo štěstí", poněvadž jmění, které mělo připadnou Mári, připadlo chudému řeznickému tovaryši Josefu Hofmannovi, jemuž bylo základem budoucího bohatství.

Pamětní kniha města Dačic I.díl, SOkA Jindřichův Hradec - pracoviště Václavská, 1888-1932, str. 102 - 103 https://digi.ceskearchivy.cz/964/51