Fryšták 1209

Podle tvrzení kooperatora Jana Kubína z Fryštáku (v listě psaném 9.12.1905 Fr. Přikrylovi) byl kříž "podobný onomu u Martinic" (viz Martinice, okr. Kroměříž, kříž 0454). Fr. Přikryl později ve své knize (1907) ke kříži psal: "Dp. kaplan P. Jan Kubín sdělil dne 9./12. 1905, že vedle farského pole u městečka stával před 40 léty kamenný kříž, podobný onomu u Martinic. Lidé svědčí, že byl roztlučen na štěrkování silnice, což stvrdil i dp. děkan P. Jan Drábek."

Pozn. Přesnější lokalizace kříže není jasná a uvedená poloha na mapě je spíše orientační. Dá se říci, že se kříž patrně nacházel jihovýchodně od města.

Pozn. Je možné, jak zjistila roku 1944 Vlasta Fialová, že šlo o pomník (pamětní kříž) padlých v bitvě, která tu byla svedena na sklonku třicetileté války začátkem února roku 1644 mezi Valachy-svobodníky a císařskou armádou, vypravenou na ně po odchodu Švédů z hradu Lukova. Podobný kříž byl vztyčen též na místě padlých u Martinic. Odtud možná ona podobnost - mohl jej zhotovit stejný kameník.

První zmínku o tehdy již neexistujícím kříži najdeme v listě z 9.12.1905, jež zaslal tehdejšímu faráři v Týně nad Bečvou, Františku Přikrylovi, kooperator Jan Kubín z Fryštáku. V dopise je uvedeno: "Slyšel jsem však od jednoho člověka, že při farském poli na jednom místě byl dřív malý kamenný kříž podobný onomu u „Martinic“, ale kam se poděl z onoho pole farního se neví.“ Fr. Přikryl pak ve své knize z roku 1907 píše: "Dp. kaplan P. Jan Kubín sdělil dne 9./12. 1905, že vedle farského pole u městečka stával před 40 léty kamenný kříž, podobný onomu u Martinic. Lidé svědčí, že byl roztlučen na štěrkování silnice, což stvrdil i dp. děkan P. Jan Drábek." Později zničený kříž zmiňuje Přikryl i v dalších svých spisech. 

Zmíněný děkan a farář ve Fryštáku ve svých "Dějinách městečka Fryštáku" (1915) o kříži činí jen stručnou zmínku: "Do nedávna, jsou ještě pamětníci, stál podobný kříž podle farního pole ve Fryštáku."

Jak bylo výše zmíněno, kříž u Fryštáku měl být podoben onomu u Martinic (okr. Kroměříž, kříž 0454). Je možné, že tomu opravdu tak bylo, neboť mohl vzniknout ve stejné době...

Oba kříže, u Fryštáku i ten u Martinic, byly považovány, nutno říci "uměle", za památky po věrozvěstech Cyrilu a Metodějovi. Ovšem již Vlastivědný badatel Eduard Peck ve svém díle Hejtmanství holešovské (1892) o tomto pochyboval, byť o starobylosti kříže u Martinic neměl pochyb. K martinickému kříži proto psal: "Stará tradice neví o tom, že by tu sv. Cyrill a Methoděj byli kázali, ničeho, ale všeobecně se vykládá, že v těch místech byla kdysi veliká bitva, v níž padlo tolik bojovníkův, až krev tekla ve vývozku u kříže potokem, a že pod křížem v šachtě uloženy jsou kosti padlých vojínův. Abych i o tom se přesvědčil, dal jsem dne 18. června 1890 kolem kříže vykopati příkopu 1 m širokou a 1½ m hlubokou a shledal jsem, že kříž sedí na celině, na půdě mrtvé, kterou nebylo nikdy hnuto. Pouze stranou uhodili jsme na lidskou mrtvolu, která ještě silno zapáchala a nemá tedy s křížem co činiti. Je dosti podivno a také záhadno, že žádný z přítomných občanů martinských nevěděl se upamatovati na nějaký pohřeb v tom místě. Pověst o veliké zde svedené bitvě zakládá se snad na pravdě, neboť všude kolem kříže a dále od něho našlo se, jakž i na jiném místě se dočteme, mnoho zbraní." Ed. Peck pak klade možné postavení kříže do období husitských válek. V tomto ohledu šlo bezpochyby o omyl, ale jinak mohl mít pravdu...

V roce 1941 píše Jiří Radimský z Brna o nečekaném objevu "soupisu Valachů z roku 1644". Pro historii kříže šlo o bezpochyby zajímavý objev. P. Radimský píše: 

"Nedávno byly totiž v listinách moravského Gubernia v Zemském archivu moravském v Brně nalezeny čtyři kdysi omylem tam vsunuté sešitky, obsahující seznam poddaných čtyř valašských panství: Vsetína, Lukova, Vizovic a Zlína. Všechny byly pořízeny v únoru 1644 po odchodu Švédů z východní Moravy. Je to nejstarší celkový soupis poddaných z tohoto kraje; soupis vysoce zajímavý pro historika i jazykovědce. Z jeho stránek poznáváme, že tehdy žilo na oněch čtyřech panstvích v 61 obcích nejméně 1936 poddanských rodin. Tolik je totiž v seznamech jmen mužů, kteří měli jako hlavy rodin odevzdat vrchnosti zbraně. Místo těch, kteří byli mrtví nebo nezvěstní, dostavily se k úřadu jejich ženy. Mnozí Valaši nepřišli - „uskočili“ (patrně na Slovensko), aby je nestihl trest za pomoc poskytovanou Švédům, jako oněch 148 různým způsobem popravených. Události třicetileté války na Valašsku jsou známy z písmáckých kronik. Ale nikdy dosud nebylo možno přesnějšími údaji určit počet obětí roku 1644 a ověřit tak důvěryhodnost tradice. V tom směru přináší soupis poddaných našich čtyř panství nové a přesné zprávy. Poznáváme z nich, že z celkového počtu 1936 odzbrojovaných Valachů bylo 148 popraveno (mezi nimi fojti dědin Hrobic a Neobuzi, Juhanové, Klecůvky „na kolo dáni“, oběšeni a za živa čtvrceni) a 204 se nedostavili. Dovídáme se dále, které dědiny byly z trestu vypáleny (na Vsetínsku, kde byla exekuce nejkrutější, byly to obce: Johanova, Hovízky, Zděchov, Ústí, Seninka, Liptál, Lhota, Rokytnice, Pržno a Jablůnka); zmínky o padlých u Martinic a Fryštáku vedou nás na stopu dosud neznámých bitev."

V rámci Martinic je kupř. zmíněn Zourek a Hamšička z Vizovic, z Bratřejova pak Jušelička, Machalka, Filka. Všichni uvedeni jako "zabiti u Martinic". U Lípy je pak zmíněn Utínek, za něhož se dostavila k úřadu vdova, neboť on sám byl "zabit u Fryštáku". 

Vlasta Fialová z Brna roku 1944 v periodiku "Naše Valašsko" ke kříži u Martinic a následně i kříži u Fryštáku tedy píše: "... nepochybně je tato kamenná památka náhrobním pomníkem padlých v bitvě, která tu byla svedena na sklonku třicetileté války začátkem února roku 1644 mezi Valachy-svobodníky a císařskou armádou, vypravenou na ně po odchodu Švédů z hradu Lukova. Valaši vizovského a lukovského panství a snad i jejich spojenci odjinud střežili tu patrně cestu k hradu kdysi Valdštejnovu, jejž za třicetileté války nejednou měli ve své moci. Že se však jejich dobrovolnické houfy postavily tu v otevřeném kraji na odpor řádnému vojsku, mělo pro Valachy tragické následky. Padlo jich jistě daleko víc, než o kolika se výslovně zmiňují Soupisy Valachů z roku 1644. U pěti poddaných z Vizovic a Bratřejova je poznámka „zabit u Martinic“, ale jistě také mnohý Valach z panství lukovského, zlínského a vsatského, za něhož se dostavila vdova nebo jenž byl označen jako zabitý, nalezl smrt poblíž místa našeho kříže. K druhé srážce s císařskými došlo u Fryštáku. I tato pro Valachy nešťastná bitva je doložena citovanými Soupisy („padl u Fryštáku“).  Podle zprávy fryštáckého farního úřadu stával u městečka nedaleko farského pole nízký kamenný kříž, velmi podobný onomu u Martinic. Při stavbě silnice v roce 1860 (tedy ještě před oživením úcty k cyrilometodějským památkám) byl nešetrností kameníků rozbit. A tak nám zůstal ze smutné doby před třemi stoletími jenom onen nemluvný svědek u Martinic - nízký starý kříž, na jehož východní, k hradu Lukovu hledící straně, vytesala ruka neznámého současníka ještě do nedávna zřetelné znamení meče."

Co se týče tohoto, dnes již bohužel zničeného kříže, je možné tedy stanovit důvod, proč byl patrně vytvořen. Je také možné, že oba kříže zhotovil stejný kameník, čímž by se vysvětlovala jejich připomínaná podobnost. Na rozdíl od Fryštáku si obec Martinice "svůj" kříž vždy chránila a tak nám zde zůstal do dnešních dnů...

Cyrilometodějská tradice.

Teprve ve 40. letech 20. století dán do přímé souvislosti s křížem martinickým a údálostmi roku 1644. Více k tomu Vlasta Fialová z Brna:

Valašsko (sborník o jeho životě a potřebách), roč. 6, č. 3-4, rok vydání: 1957 - z článku Vlasty Fialové: Počátky dědiny Rusavy (K 300. výročí založení obce), str. 52-53:

(...) Největší příležitost k pomstě nad stále ještě nepokořenými Valachy se naskytla Janu Rottalovi po odchodu Švédů z Moravy na podzim roku 1643. Tenkrát byla trestná akce dohře připravena organisačně i náležitě zajištěna vojensky, aby se nemohl opakovat nezdar z roku 1638. Hlavním činitelem v ní byl hrabě Rottal, jenž postupně, zejména od smrti kardinála Dietrichštejna v r. 1636, nabýval hodností a úřadů (r. 1637 nejvyšší sudí, od roku 1642 nejvyšší komorník Markrabství moravského), až se stal nejmocnějším mužem na Moravě. - Počátkem listopadu roku 1643 zplnomocnila vídeňská vláda ,,Jana, Sv.  Říše Římské hraběte z Rottalu, Jeho Milosti Cís. radu, nejvyššího komorníka a generála válečného“, aby buřičské Valachy vojenskou silou buď konečně přivedl k poslušnosti nebo je vyhubil. Patnáctého ledna roku 1644 pak oznámil Rottal zemskému hejtmanovi do Brna, že se domluvil s generálem Buchheimem, vrchním  velitelem císařských vojsk na Moravě, jenž měl s německými žoldnéři zajistit vojenské provedení trestné výpravy, že potáhnou na Vsetín, trvalé ohnisko valašského odboje, třemi proudy: plukovník Rebeek nebo Goldecker z Valašského Meziříčí, generál Buchheim z Holešova přes vizovské panství a hrabě Rottal z Uherského Brodu přes Klobouky a Hovězí. - Plán byl proveden v posledních dnech měsíce ledna roku 1644. Události rusavskému údolí nejbližší zaznamenal holešovský kronikář takto: ,,Den Nového Léta 1644 J C M vojáci přitáhli do Holešova a potom jich vždy víc a víc přibývalo, až se sjela celá armáda a leželi tu pět nedělí. Potom pak všichni, jak pěchota tak i rejtaři, jeli do hor na Valachy. A budouce tam, tedy ty, kteříž do ložení švejdskýho profianty nosili, ano i ty, kteří o tom věděli a toho nepřetrhovali, jakž u Vsetína, u Vizovic, u Fryštáku i u Zlína mnoho, množství s světa lidu svedli. Některé zvěšeli, jiné na rožeň dávali, jiné do kola pletli a tak i čtvrtili, že naříkání veliké a pláč, jakž od manželek, tak i od dítek až hrozno poslouchati bylo. V tomto hutném záznamu je stručně shrnuta celá tehdejší tragedie Valašska. Holešovský kronikář však nezapsal, jak se Valaši bránili. Jistě by mohl povědět, jak se postavili na odpor vojsku Buchheimovu blízko Holešova za vsí Martinicemi poblíž dnešní křižovatky okresní silnice se starou „hradskou“ cestou k Lukovu. - Na jejich nerovný, marný boj v otevřeném terénu s odpočatou, dobře zorganisovanou a vyzbrojenou císařskou armádou zachovala se však tu vzácná, téměř neznámá památka: Je to nízký kříž, dnes už jen 125 cm nad zemí, vytesaný z jednoho kusu hrubozrnného pískovce, na jehož východní, k horám hledící straně je vyznačen 80 cm dlouhý meč. Povšiml si ho před 70 lety Eduard Peck ve své největší vlastivědné práci, kde popíral jeho cyrilometodějský původ, jenž býval u podobných památek v minulém století oblíbenou domněnkou, ale zaznamenal naproti tomu starou lidovou tradici, že v těch místech byla kdysi - podle něho snad v husitských dobách - svedena velká bitva. Podle zprávy farního úřadu ve Fryštáku u Holešova stával poblíž tamního farského pole také nízký kamenný kříž, velmi podobný onomu martinickému, který byl při stavbě silnice v roce 1860 nešetrností kameníků rozbit. Protože v soupisu poddaných čtyř valašských panství, Vsetína, Lukova, Vizovic a Zlína, kteří museli po zlomení vojenského odporu Valachů odevzdávat na Vsetíně ručnice, je u pěti poddaných z Bratřejova a z Vizovic uvedeno: ,,zabit u Martinic“ a u jiných „zabit u Fryštáku“, můžeme bezpečně oba tyto nízké kamenné kříže, sledující také směr Buchheimova tažení na Valachy, považovat za lidové památníky závěru valašské vojenské rebelie. Jan z Rottalu, hlava trestné výpravy i předseda hrdelního soudu na Vsetíně, nepochybně byl uspokojen vítězstvím nad odbojnými Valachy, které se mu po prvé podařilo tak pokořit."

Eduard Peck: Okresní hejtmanství Holešovské, 1892

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10, inv. č. 875 - 3. 3 Dílčí koncepty pro lokality, které nebyly začleněny do knihy - 875. Frýšták - Kooperator Jan Kubín z Fryštáku (dopis z 9.12.1905)

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, 1907, str. 93

Záhorská kronika, roč. IV., č. 5, květen 1908, str. 37, píše Fr. Přikryl (z článku „Sv. Cyrill a Method v památkách kolem Pobečví a na Záhoří“)

Jan Drábek: Dějiny městečka Fryštáku: a far, které dříve do Fryštáku náležely: Slušovic, Štípy, Kašavy, Všeminy, Hvozdné, Lukova a Trnavy, 1915, str. 11-12

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 13: inv. č. 1107 - Velehradsko v pra- a předvěku - koncept

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, 1933, str. 44

Podřevnicko (vlastivědná kronika), roč. 1, č. 1, datum vydání: říjen 1939 - z článku: Dr. Fr. Přikryl: Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém (kříž zmíněn na str. 6)

Naše Valašsko (kulturní věstník o jeho životě a potřebách), roč. 7, vydání: 1941 - z článku: Jiří Radimský (Brno): Soupisy Valachů z roku 1644 (str. 5-24)

Naše Valašsko (kulturní věstník o jeho životě a potřebách), roč. 8, vydání: 1944 - z článku: VALAŠSKÝ KŘÍŽ U MARTINIC, autor V. Fialová, str. 153-156

Valašsko (sborník o jeho životě a potřebách), roč. 6, č. 3-4, rok vydání: 1957 - z článku Vlasty Fialové: Počátky dědiny Rusavy (K 300. výročí založení obce), str. 49-72

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Zlin/Frystak.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)