Kobylá nad Vidnávkou - pův. umístění Tomíkovice (část obce Žulová) 2370

Torzo kamenného kříže. Ve vrchní části umístěn kovový kříž - viz historie. Na těle je znát rytina meče nebo kříže.

Patrně šlo o hraniční kámen (kříž ?). Původně stával u polní cesty z Kobylé do Tomíkovic a dál do Skorošic. Josef Nitsche v knize "Sagen aus Nordwestschlesien" (1928, 1930 - rozšířené vyd.) jej označuje jakožto "kamenného chlapce" - viz k tomu pověst. Na závěr píše, že kaplan Petr Kirchmann nechal na kámen umístit malý železný kříž. Ten byl na kříž opravdu umístěn a je dobře vidět na snímku z 20. let v knize "Altvaterland, díl 2" vlastivědné pracovnice a učitelky hudby Angely Drechsler. Ostatně jeho zbytky byly na kameni patrné i později po jeho odstranění. Pozn. pověst o kamenném chlapci rozsáhle vypráví též Adolf Rompel, farář v Bílém Potoce, ve svém díle "Sagen aus Westschlesien" (1923). Zmínku o osazení kříže do kamene však nečiní.

Kámen zavazel při orbě, byl proto nakonec zahrabán a na dlouhá léta zmizel z očí. Po letech byl náhodou objeven a přemístěn na zahradu patřící k domu Tomíkovice 364 pana Jiřího Vašíčka, kde zůstal několik let. V roce 2024 obec Kobylá požádala o vrácení kamene a bylo ji vyhověno. Následně byl kámen předán k restaurování a současně bylo objednáno vyhotovení repliky kříže, který na kameni několik let sice býval, ale s původním smyslem památky neměl žádnou spojitost, jak bylo výše uvedeno. Tuto repliku zhotovili učni odborného učiliště v Horních Heřmanicích. 

Na základě doporučení Národního památkového ústavu bude kámen (socha) vrácen co nejblíže svému původnímu místu. Místo, kde stál dříve, dnes ovšem spadá do katastru města Žulová. Proto bylo vybráno nové umístění u obecní vodárny, která je v majetku obce Kobylá. Zde také vznikne odpočinkové místo. Zatím nebyl kámen ještě vrácen do obce, a tedy uvedené místo na mapě je zatím přidáno jen s předstihem.

Josef Nitsche v knize "Sagen aus Nordwestschlesien" (1928) a v rozšířeném vydání knihy (Deutsche Volkssagen aus Nordwestschlesien) přináší pověst nazvanou "Kamenný chlapec poblíž Tomíkovic" - "Nedaleko Tomíkovic jednou jeden pasáček hnal své stádo na pastvu. Když v poledne vytáhl z kapsy chléb, všiml si, že jeho pan na něj zapomněl dát máslo. Přepadl ho záchvat vzteku. Hodil chléb na zem, popadl bič a šlehal po něm jako šílenec. Celou dobu křičel z plných plic: „Chlebe, dej mi máslo!“ Sotva však pronesl poslední slovo, náhle zkameněl. Je tam vidět dodnes."

Zmíněnou pověst rozsáhle převyprávěl o pět let dříve téř Adolf Rompel v díle "Sagen aus Westschlesien". V závěru pověsti, kdy chlapec šlehá do chleba podrobně popisuje: "Při první ráně ucítil pastýř-Naz palčivou bolest v nohou, ale nedbaje na to, udeřil chléb bičem podruhé a potřetí. Nemohl zvednout ruku k čtvrté ráně, neboť během svého svatokrádežného činu zkameněl, nejprve od nohou, pak až po hruď a nakonec až po temeno hlavy, takže proměněn v kamenný sloup se již nemohl hnout." Když se pastýř v poledne nevrátil se stádem, šli se někteří muži podívat na Koblitzberg, kde k jejich úžasu a hrůze našli kamenný sloup, který nikdy předtím neviděli. V trávě ležela nádoba s nedotčeným tvarohem a chlebem, kolem kterého byl omotán bič. Závěr povídky končí slovy: "Kamenný sloup dodnes stojí na kopci Köblitz jako památník vzdorující nepříznivému počasí a lidem je všeobecně známý jako: Kamenný chlapec."

Na stránkách obce Kobylá můžeme tuto pověst číst v rozšířené verzi (https://www.oukobyla.cz/obec/historie-povesti-mapa/povesti ): Kamenný chlapec

Tento příběh se měl udát na kopci nad Liškovými, dříve Koblitzbergu (Koblitzův kopec). V té době byl pánem v Kobylé Koblitz, podle pověsti pán dobrý a spravedlivý. Lidem zbytečně nekřivdil. V jeho vsi byl sirotek Ignác, který ztratil rodiče ve 4 letech a vychovávala jej babička. Ta byla na chlapce příliš mírná, stále jeho poklesky omlouvala, že je ještě mladý. Jenže i ona za nedlouho umřela a Ignác zůstal sám  ve 14 letech. Pán mu dal práci, stal se pasákem krav. Měl k ruce psa Philacxe dobrého hlídače. Když jednou pásl na Koblitzově kopci, přinesla mu služka ze statku jídlo. Nechtělo se mu ani pro jídlo vstát , ani služebné nepoděkoval. Jakmile dostal hlad šel se podívat co dostal dobrého, ale když zjistil že dostal chleba a hrnek tvarohu začal se zlobit - kde je máslo. Ke skromnosti tedy vychovávaný nebyl. Začal křičet dupat nohama a tu spatřil bič. Popadl jej několikrát s ním zatočil a uhodil do chleba. V tom pocítil , že mu nohy spaluje žár, stávají se necitlivé. Ještě několikrát švihl bičem a zkameněl docela. Večer se na statku sháněli po pasákovi a tu se objevil věrný pes i se stádem . Philacx kňučel a smutně se otáčel a lidé šli za ním. Na kopci viděli kámen v podobě člověka obtočený bičem. U něho ležel hrnek s tvarohem a chléb. Dnes tam stojí jako výstraha lidem kteří opovrhují chlebem a poctivou prací.

Adolf Rompel: Sagen aus Westschlesien, vydal L. Richter, Albrechtice, (1923): Část 2: Vidnava a její okolí, str. 171-175: Der steinerne Junge auf dem Koblitzberge

Josef Nitsche: Sagen aus Nordwestschlesien, Freiwaldau, 1928, str. 65-66: Der steinerne Junge bei Domsdorf

Josef Nitsche: Deutsche Volkssagen aus Nordwestschlesien, Freiwaldau, 1930 (2. rozšířené vydání), str. 69

Angela Drechsler: Altvaterland: Urkundenregesten und zusammenfassende Gedanken über die Dorfverhältnisse im Neisser Fürstentum österr. Anteil, heute Bezirk Freiwaldau, Schlesien. II. Teil, Kommissionsverlag Friedrich Grosse, Olmütz [cca 1930] - pozn. fotografie v části „Anhang“ (příloha), str. 248: Grenzkreuz „der steinerne Junge“ am Kobelsberg, am Weg zwischen Jungferndorf und Domsdorf

https://www.oukobyla.cz/obec/historie-povesti-mapa/povesti 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jesenik/Tomikovice.html

Vložil: Oldřich Dvořák (2026)