Štoky 1368

Jednostranná deska s reliéfem latinského kříže. Pod levým břevnem je reliéfně vyobrazena sekera širočina směřující ostřím ke kříži.

L. Fritz, Sbírka žulových křížů, 1895, č. 45: Ve Štokách vedle posledního domu č. 23 na počátku silnice do Úsobí stojí žulový kámen 100 cm vysoký a 57 cm široký s latinským křížem mělce vytesaným v té samé výšce a šíři s hořejšími rameny paralelními a končinami půlměsíčně vykrojenými. Dolní rameno jest 41 cm vysoké a 16 cm široké a schůdek 25 cm vysoký a od 20 až do 50 cm šířený. Pod pravým ramenem jest naznačena širočina s čepelem 17 cm, ostřím 16 cm a toporem 34 cm dlouhým. Na štocku si ho lid ani nevšimne.

KRAUMAN, Emil. Kapitoly z historie Štoků. Štoky: Obecní úřad, 1997.  1400 - Někdy kolem tohoto roku byl prý v obci postaven smírčí kříž (či jen křížový kámen) v upomínku vraždy: byl to kamenný reliéf ve tvaru kříže s vytesaným vražedným nástrojem, kterým byla sekera zvaná bradatice. Kříž byl umístěn v zemi při oplocení pozdějšího čp. 171 u uličky zvané Račín (blíže viz pověst „Smírčí kříž“). (...) Smírčí kříž. Smírčí kříže byly ve středověku stavěny zjištěnými a odsouzenými viníky mimořádných trestných činů jako součást pokání a na věčné připamatování jejich zločinu. Do dnešních dob se jich dochovala jen část, přičemž původní motiv jejich zřízení obvykle upadl v zapomenutí. Jeden z nich je dochován i v okolí Štoků a pojí se k němu následující pověst (protože není jednotná, uvádíme obě verze):

1. verze: Začátkem prosince někdy kolem roku 1580 končil se poslední trh roce pro celé široké okolí obce Štoky. Obchodovalo se ponejvíce s koňmi a hovězím dobytkem. Přitom se smlouvalo a zapíjelo - jedni pili proto, že jim byla zima, další proto, že dobře nakoupili a prodali. Vznikaly i malicherné spory mezi příslušníky jednotlivých cechů, které se někdy vyhrotily i v tragédii. Tak tomu bylo i v onen nešťastný den. kdy řezničtí tovašy si mezi sebou v houfu řešili jakýsi spor, který zanechal na konci obce jednoho z nich mrtvého. V té době již platily poměrně tvrdé postihy za krádeže a vraždy. Tak třeba v Německém Brodě platil od roku 1278 zákon, který v čl. 5 stanovil, že "... jestli kdo koho zabil, sťat bude!“. Těžko se dokazovalo, kdo ve velkém chumlu zasadil smrtící úder: proto byla uložena peněžitá pokuta a podezřelí museli nechat na vlastní náklady tesat do kamene reliéf, na kterém byl vyznačen kříž a smrtící nástroj, jímž byla sekera zvaná bradatice. Kámen je zasazen (pravděpodobně v blízkosti místa činu) u cesty před zahrádkou domu čp. 171 před uličkou zvanou mezi lidmi Račín.

2. verze: Jakýsi cizí občan omylem zavraždil zdejšího řeznického tovaryše. Mimo peněžitou pokutu byl viník odsouzen i ke zhotovení a zasazení smírčího kříže.