Prostřední Nová Ves (část města Lázně Bělohrad) 0438

Pískovcový kříž, snad původně v 16. století, vymezoval historickou hranici po rozdělení Nové Vsi na dvě části. Vilém Dokoupil jej roku 1895 popsal: "V Hoření Nové Vsi na levé straně silnice ku Pace vedoucí u domu č. 1 je hluboko do země zapadlý kříž (obr. č. 42.) s nápadně dlouhým (1 m) příčním ramenem, 69 cm ze země vyvstávající a 30 cm silný, jehož viditelné tři konce jsou hrubě zaokrouhleny. Svrchu ramenu vyryt je křížek, vzadu tři křížky, prostřední z nich větší." V rámci svého umístění býval tedy situován do Horní Nové Vsi.

Kříž stával u zahrady domu čp. 1 až do roku 2004. V té době již však bez jednoho ramene, které mu bylo uraženo. V d. r. bylo torzo, bez ramene a nohy, přeneseno na protější stranu silnice. Kříž byl umístěn na travnatou proluku mezi chodníkem a silnicí, před zahradu domu čp. 46. Obě chybějící části byly naštěstí na pův. místě dohledány a tak mohl být kříž opět slepen. Od té doby se nachází na tomto svém novém stanovišti. Zde je již právoplatně na katastrálním území Prostřední Nové Vsi.

Jako první kříž zdokumentoval na konci 19. století první ředitel kameno-sochařské školy v Hořicích Vilém Dokoupil. Roku 1895 v Národopisném sborníku okresu Hořického k němu ve svém článku nazvaném "Starobylé kříže kamenné na Hořicku" uvedl: „V Hoření Nové Vsi na levé straně silnice ku Pace vedoucí u domu č. 1 je hluboko do země zapadlý kříž (obr. č. 42.) s nápadně dlouhým (1 m) příčním ramenem, 69 cm ze země vyvstávající a 30 cm silný, jehož viditelné tři konce jsou hrubě zaokrouhleny. Svrchu ramenu vyryt je křížek, vzadu tři křížky, prostřední z nich větší. Pan c. k. odb. učitel Ant. Rudl v Hořicích, jemuž také zjištění přibyslavského kříže děkuji, zvěděl od hostinského p. Macnara, co lid o kříži tom v Nové Vsi povídá: propadl prý se na těch místech voják s koněm do bahna, zbloudiv s cesty.“ Pozn. Macnarův hostinec měl č. p. 121 (Horní Nová Ves) a nachází se v těsné blízkosti kříže, na hranicích katastrů Prostřední a Horní Nové Vsi.

Obdobné informace pak přináší roku 1927 též Eduard Kretschmer ve sborníku "Novopacko" (díl 2). Údaje Dokoupilovy přebírá též Dr. Walter von Dreyhausen ve svém soupise křížů „Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau“ (1940).

Zajímavé je, že byl o tomto kříži (jako i několika dalších na Jičínsku) zpraven, od polic. strážmistra z Prahy Bohuslava Maška, badatel z Písecka Jaroslav Růžička. V listě datovaném 30.3.1942 Mašek Růžičku informuje o kříži v Horní Nové Vsi před hostincem u "Hartmanů". Nutno říci, že zde si onen strážmistr patrně popletl hostince v obci, neboť kříž stával u "Holoušů" (čp. 1). Hartmanův hostinec se nacházel v čp. 139 (Horní Nová Ves), tedy necelých 0,5 km severně. Pochopitelně se nabízí možnost ještě dalšího, naprosto neznámého, kříže u tohoto hostince, ale je to spíše nepravděpodobné. Jistě by totiž v takovém případě zmínil i kříž u "Holoušů".

Kříž pochopitelně neušel pozornosti ani místního badatele, lesního kontrolora v. v. Jaroslava Lukeše, jenž působil m. j. též nějaký čas jakožto okresní konzervátor a člen osvětové besedy. Patrně na počátku 60. let pořídil dva snímky kříže před plotem domu čp. 1, poznačil jeho umístění do mapy a k němu samému si zapsal: "velmi starý, jedním ramenem již zcela do země zapadlý je kamený kříž při silnici na návsi dílu II. obce L. B., dříve Prostř. N. Ves. Jeho tvar, hrubé, neumělé opracování i velikost hovoří o jeho stáří. Vždyť samo břevno je téměř v 1 m rozpětí." O kříži zaznamenal pověst, jež nebyla dosud jinde zachycena a sice: "Dochovala se pověst, že zde pod převrhnutou fůrou zahynul sedlák, což je pravděpodobné, že stojí při vústění zahrdlené polní cesty do návsi a asi i konci na brod přes tehdy bahnitou a tím i zrádnou říčku Javoru." Pověst, kterou uvádí Dokoupil a Kretschmer - o zabloudilém vojáku, který i s koněm v místech kříže propadl do bahna, dává do souvislosti s jiným křížkem v obci (ten byl znovuobjeven, ale rovnou i zničen, roku 1963).

Od roku 1964 je kříž zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: kulturní památka rejst. č. ÚSKP 15631/6-1234 - smírčí kříž. V ev. listu památky, jež zpracoval 7.6.1961 J. Dyk, můžeme číst v kolonce "Stav zachování památky a příp. návrhy opatření": "Hrubý kříž je třeba poněkud narovnat.“ K tomu bezpochyby nedošlo, právě naopak. Kříži bylo rameno vystupující směrem k cestě uraženo. Na svém místě, u plotu domu čp. 1 - tedy vlevo od cesty jež původně vedla poli dále na Lány - zůstal poničený kříž až do roku 2004. Tehdy, z iniciativy spolku pro obnovu křížů ze Dvora Králové a Města Lázní Bělohradu, došlo k přemístění kříže na protější stranu silnice - před zahradu domu čp. 46. V té době mu chybělo jedno rameno a noha, které byly následně dohledány a vykopány na původním místě. K přesunu kříže a jeho částí došlo někdy v první polovině d. r.: noha kříže byla zakopána a poškozené rameno s hlavou položeno před ní. Ostatně v periodiku Noviny Jičínska (20.5.2004) A. Kaňková, v rámci popisu 10. expedice Kamenné kříže, jejímž pořadatelem byl Klub českých turistů ze Dvora Králové, ke kříži uvádí: "Přes Kal a Bystrý Mlýn došla expedice na rozhraní Horní a Dolní Nové Vsi, kde byla nově zakopána noha kříže a poškozené rameno s hlavou položeno před ni. Původně kříž stával na druhé straně silnice, před několika desítkami let ještě vcelku." V rámci článku je uvedeno též vyjádření předsedy Klubu českých turistů, Jiřího Babováka: "Předpokládáme, že o prázdninách budou všechny částí sestaveny a slepeny." Patrně tedy o prázdninách roku 2004, příp. roku následujícího, byly všechny částí sestaveny a slepeny. V roce 2009 byl pak kříž odborně restaurován Ondřejem Sklenářem. A takto tu stojí, na novém místě, dosud.

Josef Prchal roku 1932 ke kříži uvedl: „Při samé silnici v Horní Nové Vsi jest nízký, hrubě vytesaný kříž. Na jakou památku byl tam postaven, nikdo dobře neví, jen tolik je jisto, že to je památka velice stará. Někteří říkají, že to bývala kdysi obecní hranice."

Pískovcový kříž snad původně v 16. století opravdu vymezoval historickou hranici po rozdělení Nové Vsi na dvě části. V tomto ohledu vnesl zajímavou možnost kronikář Josef Špůr, který se zajímal o kříže v oblasti Lázní Bělohrad. V roce 2006 ke kříži napsal: "I když se pravdy o původním smyslu vztyčení kříže těžko kdy dopátráme, zůstává faktem, že kříž byl vztyčen v místech, kde se křižovala významná tzv. Horská cesta z Bělohradu na Pecku a dále do hor s cestou podélně protínající celou dlouhou Novou Ves a tuto s Pakou na severu a Hořicemi na jihu spojující, že kříž byl vztyčen právě v místech, kde od konce 16. století byla dělící hranice nejen mezi Horní a Dolní Novou Vsí, ale tudíž i hranice mezi dvěma panstvími - mezi panstvím Pecka a panstvím Bělohrad. A tak i když je pouhou a ničím nepotvrzenou spekulací, není však vyloučeno, že kříž právě zde pouze jen jako hraniční byl vztyčen v r. 1594 bratry Karlem a Petrem Škopkovými, kteří se právě v tom roce o Novou Ves rozdělili při vypořádání dědictví po svém otci." Pozn. Jan Škopek držel až do své smrti roku 1583 celé peckovské panství. Po jeho smrti převzala jeho řízení vdova Anna a roku 1594, jak připomíná i p. Špůr, došlo k rozdělení panství mezi tři syny - Karla - z prvního manželství (s Markétou z Doubravan), Petra a Adama z druhého manželství (s Annou Holovouskou z Holovous). Nová Ves byla rozdělena mezi Karla a Petra, přičemž větší část z ní obdržel Karel. Více k tomu viz např. August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého (1887).

Učitel Ant. Rudl z Hořic od hostinského p. Macnara v Nové Vsi čp. 121 zjistil (zapsal V. Dokoupil, 1895), že se v místech kříže do bahna propadl voják jenž zabloudil. Tuto pověst převzal též Eduard Kretschmer (1927) a Dr. Walter von Dreyhausen (1940). 

Jaroslav Lukeš dával kříž do odůvodněné souvislosti s jiným křížkem, který se nacházel zhruba 100 m jižněji a byl roku 1963 znovuobjeven, ale bohužel rozbit a vložen do základů novostavby čp. 92. Jak již bylo výše uvedeno, Dokoupil i Kretschmer ke kříži zaznamenali pověst o vojákovi, co se utopil v bažině i s koněm. Ostatně neregulovaná Javorka často zaplavovala kotlinu bělehradskou a tvořila těžko průchodné bažiny. Lukeš píše: "Tato pověst se vztahuje pravděpodobně však ke křížku jinému. Asi o 100 m jižněji při Javorce byl v r. 1963 při kopání základu novostavby domku p. Stuchlíka v hloubce asi 1 a půl metru vykopán křížek. Byl však poškozen a zazděn do základu domku. Že byl kdysi v zaplavovaném území říčky Javorky byl brzy nánosy písku zakryt a v paměti občanů zapomenut. Pověst se přesunula na výše ležící křížek, při silnici. O něm se též vypravuje, že pod koly těžko loženého vozu zahynul sedlák, když se mu splašili koně a vůz se převrhl. Tato pověst je pravděpodobnější, neboť je při vústění zahrdlené polní cesty do návsi na okraji poměrně ještě nyní hlubokého příkopu pro vody jarního tání." 

V periodiku Venkov (1932), v příloze, Josef Prchal ke kříži uvedl: „Při samé silnici v Horní Nové Vsi jest nízký, hrubě vytesaný kříž. Na jakou památku byl tam postaven, nikdo dobře neví, jen tolik je jisto, že to je památka velice stará. Někteří říkají, že to bývala kdysi obecní hranice. Jiní vykládají, že na tom místě, kde je vztyčen, bývala kdysi studna velmi hluboká. Jednou tamtudy jel důstojník na koni a do té studny spadl i se zvířetem. Studnu zasypali a neblahé místo poznamenali křížem.“

Kronikář Josef Špůr, který se zajímal o kříže v oblasti Lázní Bělohrad v roce 2006 k tomuto kříži pak doplnil: „Jiný příběh znala a mně krátce před smrtí v r. 2003 sdělila skoro 90 let stará paní Holoušová, obyvatelka již zmíněné hornoveské usedlosti. Jelikož se na usedlost přivdala a o kříž se zajímala, vyprávěl jí v třicátých létech minulého století velice starý dědeček jejího manžela, že na tom místě v souboji pro nějakou hraběnku padl jeden z pánů, jsa zabit sokem. Je vidět, že kříž byl opředen mnoha pověstmi, kterými lidé jeho původ vysvětlovali a které se měnily dle toho, kdo výklad právě podával.“ 

Na závěr jeden pěkný příběh - o čase, kdy končí starý rok a začíná nový. Z rozhovoru, jež vedl Eduard Čeliš s paní Alenou Zineckerovou (2023):

Je duben, měsíc pomlázky a čarodějnic, a já si uprostřed Brtve v domě u rybníčku povídám s paní Alenou Zineckerovou o silvestrovské noci. Ale budiž. Tady je krátký příběh: S mou sestrou, dvojčetem Zdenkou, jsme se narodily v Prostřední Nové Vsi v baráku pojišťováka Vinčálka. Před protější chalupou Holoušových stával smírčí kříž. Když jsme měly se Zdenkou asi pět roků, ptaly jsme se maminky, jak ono to vlastně je, když jeden den končí starej rok a hned zejtra přijde ten novej. To máte, holky tak, říkala, u toho křížku u Holoušových se sejdou dva, starej a mladej, podají si ruce a ten starej popřeje mladýmu, aby byl ten novej rok dobrej, a ten mladej poděkuje a oba se rozloučí. A stane se to, holky, přesně o půlnoci. A my pořád říkaly, mami, vzbuďte nás s tátou, my bychom to hrozně rády viděly... Smírčímu kříži se urazilo jedno rameno, opravil se a přemístil na pravou stranu silnice na Hořeňák.

Národopisný sborník okresu Hořického, 1895 - Starobylé kříže kamenné na Hořicku. Popisuje Vilém Dokoupil, str. 369

Novopacko - vlastivědná monografie okresu, díl 2, 1927 - z části „Historické a umělecké památky novopackého okresu“, napsal Ed. Kretschmer, str. 794

Venkov, roč. 27, č. 96, datum vydání: 22.4.1932, příloha Dětská zahrádka, č. 17, str. 67, autor patrně Josef Prchal - O kamenném kříži.

Dr. Walter von Dreyhausen: Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, 1940, str. 122 - 314. Neudorf

Státní okresní archiv Písek: Růžička Jaroslav, Ing., značka arch. s.: Růžička - P, karton 1

Regionální muzeum a galerie v Jičíně, inv. číslo: RU 50, přír. číslo: 13926 - Jaroslav Lukeš: Kříže evidované, nezjištěné. Prozatimní. - 2 fotografie, mapa s vyznačením kříže, popis (soubor složek 1 a 3) 

Noviny Jičínska, č. 117, datum vydání: 20.5.2004, str. 8 - z článku: Po stopách památek historie, Alena Kaňková

https://www.cz-milka.net/smirci-krize/0438-horni-nova-ves/ - pozn. zde fotografie bezpochyby z roku 2004, kdy byl kříž a jeho části přeneseny na současné místo

Bělohradské listy, roč. VI, 2/2006, vydáno 24.3.2006 - Smírčí kříž v Bělohradě, Josef Špůr, str. 9 - pozn. k rozdělení Nové Vsi viz třeba: August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého; svazek 5, vydáno roku 1887, str. 105-106

Krkonoše - Jizerské hory, 8/2021 - cyklus: Putování za kamennými kříži - Bělohradsko (1), Martin Witkowski

Bělohradské listy, roč. XXIII, 2/2023, vydáno: 21.4.2023, str. 7 - z rozhovoru jež vedl Eduard Čeliš s paní Alenou Zineckerovou

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Prostredni_Nova_Ves.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)