Kamenice nad Lipou 0077

Zazděn do zdi v Jungmannově ulici. Deska s latinským křížem a hrotem kopí. Zeď i kámen jsou udržované.

1972 popsaný s fotografií ve Výběru z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích: Málo známá památka. Je pravděpodobné, že ani obyvatelé Kamenice nad Lipou neznají tento kámen s křížem, o němž si starší generace vyprávěla, že byl postaven na místě, kde byl "probodnut ponocný". Jiný výklad uvedl Jan Čeček (+ 1960). Říkal, že kámen byl znamením na rozhraní církevní a světské půdy. Oba výklady se pravděpodobně neopírají o žádný písemný doklad. Možná, že by se našla nějaká legenda na dolní části kamene, která je ovšem v zemi. (Kámen se nachází poblíž dvora na silnici k poště v Kamenici nad Lipou, nedaleko "Dohnalů"). Je však možné, že vyprávění o "probodnutí ponocného" má nějaké starší a reálnější jádro a že kámen plnil funkci "smírčího kamene" na místě, kde se opravdu přihodila nějaká tragédie. -jb

1985 od 6. července evidovaný SPVKK Aš – Vladislav Navrátil 

1997 / 2001 popsaný s kresbou v Kamenné kříže Čech a Moravy: Na plochám kameni latinský kříž ve výrazném reliéfu. Pod pravým ramenem hrot kopí. Rozměry: 52x56 cm. Je zazděn do domu v Jungmannově ulici. Výška uvedena chybně.

2020 Pověst zaznamená Petrem Valešem z Kamenice n.L.

2020 Pověst zaznamená Petrem Valešem z Kamenice n.L.

Vypráví se, že kámen zasazený dnes do zdi hotelu Beseda, v Kamenici známému spíše jako Růžek pochází z doby, kdy město ještě pevně obepínaly hradby. Ponocný konal, jak bývalo zvykem obchůzku. To znamenalo, i to, že několikrát musel vystoupit na věž kostela, aby zjistil, zda někde nezakokrhal ohnivý kohout. Při cestě po městě chodíval od jedné brány ke druhé. Tou dobou bylo zvykem po setmění uzavřít brány města a kdo to nestihl musel přenocovat před hradbami, z toho důvodu zde byly postaveny hostince jedním z nich byla Svobodova hospoda známá dnes jako Šustrovi mezi Včelničkou a Kamenicí, nebo blíže Modrá hvězda. Jediný, kdo se mohl domoci vstoupit do města byl král anebo ten, kdo měl jeho glejt, dokonce ani majitel hradu nebyl v puštěn. Mělo to logiku, město nemohlo být v noci ohroženo. Ale vraťme se k ponocnému. Ten u Hradecké brány uslyšel za branou ženský nářek, vojáci střežící bránu hráli vrchcáby čili kostky. Zřejmě mu to nedalo, slitoval se a bránu otevřel. Byla to však lest. Ponocného probodli a chtěli jít do města loupit. Ten z posledních sil se doplazil do strážnice. Proto byli lapkové pacifikováni, dříve, nežli něco stihli udělat. Jejich vůdce zřejmě zeman či vladyka hrdelnímu trestu zřejmě unikl a jak bylo tehdy podle práva možné nechal vytesat smírčí kámen a u rodiny se vyplatil. Po léta stál u |Hradecké brány a po jejím zbourání se několikrát stěhoval, až byl nakonec a naštěstí zazděn do zdi.

Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. 12.1972. České Budějovice: Jihočeské muzeum, roč. 9, č. 4, s. 259. ISSN 0862-5417. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mjh/uuid/uuid:4f7e4035-1236-11eb-88f2-001b63bd97ba

Kamenné kříže Čech a Moravy. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-157-0.
 
Kamenné kříže Čech a Moravy. 2., dopl. vyd. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-370-0.

IZDNÝ, Pavel a VALENTA, Pavel. Kamenné kříže a křížové kameny okresu Pelhřimov. [Jihlava]: Pavel Izdný a Pavel Valenta vlastním nákladem, 2024. ISBN 978-80-11-06006-0.