Lužice 0661

Kamenný, hrubě opracovaný kříž, zapuštěný do země. Levé rameno kříže uraženo. Kamenný kříž je bez nápisu či dekorativní výzdoby. Narušen erozí.

Karel Žurek v roce 1987 v rámci odkrytí kříže píše: "Nedaleko obce Moravská Huzová byl odkryt kamenný kříž, nazývaný v literatuře také smírčí, pocházející ze 16. století. Jedná se o masivní žulový kříž s nestejně dlouhými rameny a s půlkruhovitým zakončením. Kříž je vysoký 1 000 mm, 500 mm byl ponořen v jílovité půdě a asi 200 mm zasypán skládkou. Zbývající část byla ukryta pod bujnou vegetací. Levé rameno je dlouhé 200 mm, pravé 70 mm, dřík má rozměry 360x280 mm. Na levém rameni jsou patrné plomby z malty. Kříž je částečně poškozen. Není vyloučeno, že v minulosti byl na čelní nebo zadní straně vytesán symbol nebo datace, která by blíže určovala, kdy a jaký důvod vedl k jeho osazení."

Pozn. Na kříži lze opravdu spatřit jakýsi náznak jakoby nápisu, resp. číslic, ale bez možnosti jejich bližší interpretace.

Kříž je občas uváděn umístěním v katastru obce Hnojice. Je to dáno tím, že se nachází na rozhraní obou katastrů (Lužice-Hnojice).

Pochází patrně z 15.-17. století. Byl odkryt roku 1987 poblíž božích muk u křižovatky silnic na Stádlo, Lužice a Hnojice. Následně zde byl umístěn. 

O „objevení“ a odkrytí kříže se psalo v tehdejším periodiku Stráž lidu (1987). Karel Žurek zde psal: „Nedaleko obce Moravská Huzová byl po upozornění místních občanů odkryt pracovníky Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci kamenný kříž, nazývaný v literatuře také smírčí, pocházející ze 16. století. Jedná se o masívní žulový kříž s nestejně dlouhými rameny a s půlkruhovitým zakončením. Kříž, který se nachází nedaleko od boží muky a je vysoký 1000 mm, byl 500 mm ponořen v jílovité půdě, zbývající část byla zasypána skládkou a ukryta pod bujnou vegetací.“ Karel Žurek o objevu kříže psal též v Ročence SOkA, kde obecně k podobným křížům uvedl: "Kříže, kterým se také říká baby, byly v minulém století a ještě na počátku tohoto století spojovány s cyrilometodějskou misí. Údajně byly stavěny na místech, kudy oba věrozvěsti putovali. Tento romantický a nepřesný výklad byli vyvrácen bližším výzkumem těchto zajímavých památek. Přesto se ale názory odborníků na důvody, které vedly ke vzniku křížů a jejich funkci, různí. Některé právní dokumenty z 15. století, z doby, kdy se u nás poprvé tento typ křížů objevuje, hovoří o povinnosti zločince zaplatit pozůstalým odškodnění, vytesat kříž a osadit jej na místě, kde byl zločin spáchán. Objevily se ale i názory, že kříže plnily výstražnou funkci, především na obchodních cestách, to znamená, že měly funkci informačních značek. Žádná z uvedených teorií však nemá podobu obecné platnosti. Pravděpodobnější se však zdá, že se jedná o kříže „smírčí“."

Důvod vzniku kříže není znám. Kříž se ovšem nachází na rozhraní katastrů obcí Lužice a Hnojice, a proto v tomto případě připadá v úvahu prvotní příp. druhotná možnost hraničního kamene. Na mapě stabilního katastru z roku 1834 (katastr Lužice - Luschitz) je totiž právě v sousedství kapličky vyznačen jeden z mezních kamenů. Což ovšem nevylučuje možnost jiného důvodu vztyčení daného kříže.

Kříž u Lužic je zapsán v památkovém katalogu, ale není zařazen mezi kulturní památky.

Boží muka jsou z počátku 19. století. V květnu roku 2001 byla provedena jejich celková oprava. 

Cyrilometodějská tradice.

MZA, sign. 1385, Lužice (německy Luschitz), 1834 - https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/1984 

Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 1987, str. 201-205, Karel Žurek: Dva zajímavé nálezy na olomouckém okrese

Stráž lidu č. 118, 10.10.1987, str. 4 - Péče o památky v okrese, Text a foto: Karel Žurek

Naše noviny, č. 195, září 1997 - Smírčí kříž u Stádla

Miroslav Koudela: Paměti obcí Moravská Huzová, Benátky a Stádlo, 1999

Oldřich Pol ml., Boh. Krček, Květoslav Nemrava, Milan Štarnovský: Z Minulosti Hnojic, 2001

Vlasta Hlůzová: Z minulosti obce Lužice u Šternberka, 2017

https://www.hnojice.cz/hnojicke-krize-sochy-a-kaplicky 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Olomouc/Luzice.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)