Kněžice 0910

Oboustranná deska završená obloukem. Na přední straně je reliéf klínového kříže. Nad levým ramenem jsou vyryta písmena DN (?). Nad pravým ramenem je patrný pouze nečitelný zbytek písma. Pod břevny je vyryt dělený letopočet 17 - 48. Na zadní straně je dnes již téměř nečitelný německý nápis: "Ruhe N. D. da ewig. O. J. dringen gleich schwer wie Graben Gewissen und Andenken".

Český překlad textu zní: „Odpočívej N. D. zde věčně. O. J. tíží stejně těžce jako hrob svědomí a vzpomínka“. Do roku 2002 kámen stál u dolní cesty do Rychlova, na mezi 1,5 m vpravo v lese, 100 m před pastvinami, kam cesta ústí. Nyní je v místě replika.

Podle ústní tradice má historie kamene vazbu na statek "U Tluksů" ve Vísce. Dnes již nevíme, zda odtud pocházel násilník nebo oběť. Kámen by též mohl být památkou na hrutovského mladíka, kterého zde pokousal vzteklý pes. Na chlapci se objevila vzteklina, proto byl svázán a vezen do Jihlavy. Na cestě za Brtnicí však zemřel.

J. F. Svoboda, Památné kameny na moravském Horácku - Věstník Československého zemědělského musea, 1937, str. 76: 1. V kat. obci Víska stojí babák na pozemku Adolfa Slavíka parc. č. 143 V kopaninách - Pod vrchem u cesty vedoucí k Brtnici. Je to kámen 62 cm vys., 35 cm šir. a 10 cm tlustý, má na přední straně delší nečitelný nápis a na zadní maltézský kříž s rokem 1748.

Vlastivědný věstník Moravský, Ročník XXVII, 19/5, 2, strana 232 až 233: 

Tajemství kamene

V okolí obce Kněžic; na okrese Třebíč je několik pamětních kamenů. O jejich existenci se můžeme dočíst v řadě turistických a vlastivědných příruček kraje. Za nejzajímavější z těchto kamenů vždy byl a je považován kámen zvaný "babák" pod Víským vrchem s tajemným ná­pisem.

Někdejší kněžický řídící učitel Jan Večeřa ve své brožurce nazvané "Domovopis Kněžic" která byla vydaná v r. 1937, o tomto kameni píše doslova:

„U cest stávaly tzv. smírčí kříže na místě, kde se stala nějaká vražda nebo jiná smrt. Někdejší
úřady nařizovaly často za trest postaviti kříž. Není-li podobného původu babák ve víské trati
"Pod vrchem" u cesty k Brtnici na pozemku parc. č.  143? Je 62 cm vysoký,  35 cm široký
a 10 cm tlustý kámen. Na přední straně je delší nápis dosud nerozluštěný a na druhé straně
maltézský kříž s letopočtem 1748."                                                                                         

Brožurka obsahuje i fotografii tohoto kamene, na němž byl vytesaný nápis pro větší zřetelnost obtažen černě. Poslední řádek nápisu není na fotografii dobře patrný, protože je z větší části zakryt kolem rostoucí travou.

Když jsem v r. 1970 poprvé tento kámen spatřil, byl už nápis na něm velmi málo patrný. Pouze na druhé straně zůstal zřetelný maltézský kříž s letopočtem 1748. Celý kámen byl pokryt tenkou vrstvou mechů a lišejníků. Stál jsem nad ním s jediným přáním: Rozluštit tajemství jeho nápisu, než proud neúprosně míjejícího času zcela smyje i to málo, co ještě na kameni zůstalo. Podle letopočtu se mi Večeřova domněnka, že jde o tzv. smírčí kříž, zdála nepravděpodobnou, neboť magdeburské právo, podle kterého byly tyto kříže zřizovány, bylo na Moravě zrušeno už r. 1680. Uvažoval jsem, že by snad mohlo jít o nějaký pamětní nápis, který sem vytesal někdo před svým odchodem do ciziny, ať už za prací, nebo do války, jak je tomu např. na podstavci tzv. „amerického kříže“ poblíž obce Kouty rovněž na třebíčském okrese. Tento památný kříž postavilo několik kouteckých rodáků před svým odchodem do Ameriky, kde doufali, že najdou lepší životní podmínky. Objasnění záhady nápisu bylo tak lákavé jak věcí samou, tak i tím faktem, že nápis se dosud nikomu z mnohých, kteří se o to pokoušeli, nepodařilo rozluštit.

 Kámen jsem nejprve opatrně natřel slabým roztokem síranu měďnatého, který po několika týdnech spolehlivě odstranil veškerou vegetaci lišejníků a mechu. Roztok byl volen tak, aby materiálu kamene (jemnozrnné, na povrchu dosti zvětralé žule) nemohl nikterak ublížit. Na očištěném kameni bylo jasně patrno, že v době, kdy byl fotografován pro Večeřův „Domovopis Kněžic", bylo vytesané písmo v mnoha detailech nesprávně obtaženo. Další průzkum ukázal, že k obtažení bylo použito grafitu (snad posloužila tzv. tesařská tužka). Pro kontrastnější vizuální vjem písma zkoušel jsem šikmé osvětlení, pozo­rování přes žlutý filtr a pozorování mokrého ka­mene přes polarizační filtr. Ve všech případech jsem si zakreslil tahy písma í všechna vydrolená místa na papír. Srovnáním všech tří nákresů po­řízených uvedenými způsoby jsem získal pravdě­podobnou rekonstrukci nápisu, přesto ale v de­tailech neúplnou.

Nyní bylo potřeba zkoumat druh písma a ja­zyk, jímž byl nápis napsán. Původní předpoklad, že nápis je český (protože je vytesán neumělou, těžkou rukou obyčejného člověka), zcela zklamal jak za předpokladu užití švabachu, tak i latinky. Zaměřil jsem tedy průzkum na předpoklad po­ užití latinského jazyka, řestože se mi zdálo jeho použití velmi nepravděpodobné, a to vzhledem k tomu, že letopočet na rubu kamene není psán římskými číslicemi, jak by bylo v daném pří­padě obvyklé, ale číslicemi arabskými. Jak se dalo předpokládat, skončil i tento pokus nezda­ rem. Přiznám se, že po těchto neúspěších jsem zašel tak dleko, že jsem písmo začal považovat za uměle vytvořené (jakousi šifru) a zkoumal všechny možné kombinace v latině i v češtině, které by dávaly nějaký smysl. Vše bylo bezvýsledné.

Po všech těch nezdarech jsem znovu začal zkoumat všechny regionální události z doby vlády Marie Terezie, ze které kámen pochází, a také jsem si pořídil sádrový odlitek. K tomu bylo třeba kámen natřít neaktivní vazelínou, aby se sádra s kamenem nespojila. Bylo podivuhodné, jak po natření písmo na kameni vyniklo. Mohl jsem na svých dříve pořízených nákresech doplnit některé detaily a navíc z negativního sádro­vého odlitku jsem snadno získal pozitivní, který jsem měl při studiu trvale k dispozici.

Nápis má toto znění: Ruhe N. D. da ewig. O. J. dringen gleich schwer wie Graben Gewissen und Andenken.

Český překlad zní: Odpočívej N. D. zde věčně. O. J. tíží stejné těžce jako hrob svědomí a vzpomínka.

Došlo zde tedy nepochybně k vražedné události, jejíž oběť N. D. zde byla pohřbena (pokud ovšem kámen nebyl během času přemístěn). Otázkou zůstává, co přimělo vraha k.vytesání nápisu. Zrušením magdeburského statutu — jak už jsem se zmínil —- zákon už v té době smírčí kříže nepředpisoval. Bylo to vrahovo svědomí? Nebo snad ještě doznívání zmíněného statutu? Domnívám se, že spíše svědomí, jak o tom svědčí prostá, upřímná slova viníkova.

Tajemství kamene bylo odhaleno, a přesto řada záhad kolem něj trvá. Byl kámen během času přemístěn nebo je na svém původním místě? Na první pohled by se zdálo, že je na svém pů­vodním místě, protože stojí na pokraji bývalé obchodní stezky od Mor. Budějovic přes Brtnici k Jihlavě. V takových místech často docházelo k přepadením a vraždám. Skutečnost však vypadá jinak. Snažil jsem se v místě kamene kopat a najít sebemenší kosterní zbytky zavražděného. Pod poměrně slabou vrstvou hlíny porostlé travou je silná vrstva kamení, o které lze s největší pravděpodobností tvrdit, že je to kamení sebrané na okolních kamenitých políčkách Víského kopce. S tímto kamením se sem dostal pravděpodobně i zmíněný kámen. Zdá se tedy, že k vraždě nedošlo z loupeživých důvodů, ale spíše pro nějaké osobní spory nebo pro lásku dvou k jedné.

Zkoumal jsem také, kolik lidí v dané době mělo v okolních vesnicích stejný monogram jako vrah a zavražděný. Několik jich bylo, ale nepodařilo se mi nic zjistit o jejich životě a smrti.

Kamil Hutař