Zábřezí 0189

Masivní pískovcový kříž ve tvaru trojlístku. Hlavu a ramena tvoří nepravidelná kola. Dříve nesl kříž reliéf nože a nečitelný nápis 1895.

Podle Dokoupila (1895) nesl kříž reliéf nože a již tehdy nečitelný nápis

Symboly potvrzují pověst o rvačce řeznického a krejčovského tovaryše, která skončila vzájemnou smrtí.  

Smírčí kříže mezi Doubravicí a Zábřezím - Umístění smírčích křížů nebylo náhodné, vždy mělo nějaký důvod, historie je však už mnohdy zapomenuta. Ale sem tam se jejich příběhy dochovaly a tradují se z generace na generaci. Příběh o přátelství až za hrob s sebou nesou i dva smírčí kříže, krčící se v příkopě mezi Doubravicí a Zábřezím. První, zrestaurovaný, ev.č.0151 Doubravice  je u cesty ke hřbitovu, společnému pro obce Doubravice a Zábřezí,  ten druhý ev.č.0189 Zábřezí je kousek od křižovatky Zábřezí – Řečice.

1.Pověst: Hrdiny příběhu jsou dva kamarádi, Matěj Neumann z Doubravice a Kryštof Pecka ze Zábřezí. . Matěj se vyučil krejčím.  Byl drobnější postavy, štíhlý a pružný jako březový proutek, dbal na slušivé oblečení, rád nosil, co si sám ušil. Kryštof byl naopak náramný silák, málokdo si troufl pustit se s ním do křížku, vyučil se řezníkem. Všichni z obou vesnic i širokého okolí věděli, že ty dva nerozdělí nic, snad jen smrt.Proto nikdo nemohl pochopit rychle se šířící zprávu o velké tragédii, v pondělí 10. února 1688 byli oba mladíci nalezeni bez známek života, v kalužích krve, v roztrhaných šatech. Mrtvá těla byla od sebe vzdálena několik stovek metrů. Co se tehdy stalo? Pravdivá příčina smrti obou mladíků zůstala navždy zahalena tajemstvím, ale příběhy si žijí svým životem a povídají se. V jednom z vyprávění je příčina tragédie prostá. Přátelství může být sebepevnější, ale jak věrným kamarádům vstoupí do cesty pohledné děvče, často je přátelství u konce. Skoro každé pondělí chodili Matěj s Kryštofem do Dvora Králové nechat si nabrousit své pracovní nástroje, Matěj nůžky a Kryštof nože. Toho únorového pondělí je cesta z města do Záleského vrchu unavila a taky byli dost promrzlí, zastavili se tedy v hostinci na Zálesí na žitnačku pro zahřátí. Když se posilnili několika doušky pálenky, vydali se z kopce dolů ke svým domovům. Cestou si svěřovali své první zkušenosti s láskou, na jaké děvče si myslí… Ouha, oba si mysleli na to samé, Andulku Kovářovic, děvče s dolíčky ve tvářích a s hřívou plavých vlasů. Začali se dohadovat, kdo má větší šanci dobýt její srdce. Hádka přerostla ve rvačku a ke slovu se dostaly i pracovní nástroje obou chasníků. Matěj vypustil duši nedaleko dnešního hřbitova, Kryštof se z posledních sil snažil dostat domů, u křižovatky k Zábřezí však i jemu síly došly a do rána vykrvácel.

2.Pověst: je oslavou přátelství, které ani smrt nerozdělí. Opět v něm vystupují dva chasníci, snad opět Matěj, krejčí, a Kryštof, řezník. V neděli oba mládenci seděli spolu v hospodě, každý před sebou džbánek piva. Matěj byl vystrojený, vše si sám ušil, ale naparáděný byl, že budil dojem boháče, obchodníka z města. Do poloprázdné hospody přišli i čtyři cizí muži, hlučně se smáli, nikdo je neznal, ale nikdo se jich na nic neptal. Dva z nich po nějaké době vyšli na dvůr, pak si musel odskočit i Matěj. Následovali ho zbylí dva neznámí muži. Kryštof mezitím s kýmsi dohadoval porážku býka, když zjistil, že jeho kamarád je pryč a pryč jsou i všichni čtyři pobudové, jala ho zlá předtucha. Vyběhl z lokálu na dvůr, rozhlížel se a náhle zaslechl své jméno. Matěj ležel v krvi, ale ještě dýchal. Ti cizáci ho díky oblečení považovali za bohatého a chtěli ho okrást. Kryštof chtěl kamaráda pomstít a vydal se za lupiči, utíkal směrem k Zábřezí, když najednou za sebou zaslechl dupot. To zločinci pronásledovali Kryštofa, nechtěli mít svědka a hodlali se Kryštofa zbavit. Doběhl až ke křižovatce, tam ho dostihli. Kryštof byl sice silák, ale co zmůže jeden proti čtyřem? Bil se statečně, ran rozdal nepočítaně, ale dost jich i utržil. Pak jeden z lotrů vytáhl dlouhý nůž, Kryštof se lekl, na okamžik zaváhal a to už ho poslala rána, zasazená klackem přímo do hlavy druhým kumpánem, k zemi. O tom, zda byli vrahové někdy dopadeni, příběh mlčí. 

Na památku dvojího neštěstí byly v místech skonu obou chlapců vztyčeny smírčí kříže. Na kříži ev.č. 0191 Doubravice na  je dosud patrná silueta vyrytých nůžek, krejčovského nástroje, na kříži ev.č.0189 se zub času, déšť, vítr a mech podepsaly výrazněji, zda tu byl vyryt obrys řeznického nože či jiného atributu řeznického řemesla se už můžeme jen dohadovat.

publikováno: 11. 6. 2022 15:00, OI admin

 https://www.doubravice.cz/obec/historie-obce/pamatky-a-vyznamne-budovy

KAMENNÉ KŘÍŽE ČECH A MORAVY,vydavatel ARGO Praha, vydání druhé z roku 2001, str.398

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Trutnov/Zabrezi.html

Literatura: Dokoupil - 25 , Dreyhausen - 328

Dreyhausen - 328

Nápis již není čitelný. Kříž natřený bílou barvou. Tvar čtyřlístku.                                        "Jel tudy pán z Hořitz. Kůň se zalekl, narazil do stromu a shodil svého jezdce, který byl zabit." (Karel Žižka, Dechtov.)