Tetín 1975

Kamenná deska s vyrytým křížem, modlící se postavou a těžko rozluštitelným nápisem. Martin Witkowski (2021) kámen popisuje: "Díky dochovaným reprodukcím víme, že desku zdobil reliéf řeckého kříže s vyobrazením motivu Ukřižování, který doprovázela modlící se postava se sepjatýma rukama. Zbylou plochu desky vyplňoval nápis provedený gotickou minuskulou. Na otázku původu a umístění kamenné desky na původním místě lze jen stěží odpovědět. S velkou mírou pravděpodobnosti se jedná o epitaf s nápisem, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému. Nemusí to být přímo náhrobní kámen, jak by se na první pohled zdálo. Epitaf měl od počátku svého vzniku kromě didaktického významu především funkci památníku. V období raného novověku byl na epitafu zesnulý zobrazován jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny. Kromě informací o zesnulém měl tento druh památky také za úkol oslovit kolemjdoucího a žádat, aby se za zemřelého pomodlil. Epitaf z Tetína mohl původně zdobit stěnu jedné ze sakrálních staveb v regionu a upomínat na život bohatého měšťana či šlechtice s hlavní úlohou zachování trvalé pietní vzpomínky. Odpověď na otázky jeho původu by snad přineslo rozluštění nápisu, který však není na dochovaných reprodukcích čitelný. Styl písma a tvarosloví výjevu alespoň umožňuje památku přibližně časově zařadit do období 16. až počátku 17. století."

Kamenna deska s vyrytým křížem, modlící se postavou a těžko rozluštitelným nápisem prý ležela odnepaměti v lese, nedaleko silnice z Tetína k Vřesníku. V roce 1924 ji z lesa vyzvedl, již přeraženou, pan Jan Obešlo a uložil ji na svém statku Falgově (Tetín 27). Pravděpodobně ji tak zachránil před definitivním zánikem. 

Jaroslav Lukeš z Lázní Bělohrad, jenž působil m. j. též nějaký čas jakožto okresní konzervátor a člen osvětové besedy, kámen v Tetíně u p. J. Obešlo viděl, pořídil dva snímky a zapsal si jej do své evidence (1967). Píše: "V lese Skalka byl kdysi vyzvednut křížový kámen velikosti téměř 1 m na výšku a dopraven do zahrádky před dvorem Falknov v Tetíně při silnici Bělohrad-Miletín. Po konečné úpravě v r. 1968 byl uložen v prostorách dvora. Reliéf a těžko čitelný nápis na kameni svádí k doměnce náhrobního kamene. Na kameni je patrný prosebník klečící před křížem, který je zobrazen v šikmé projekci. Kámen sám by zasluhoval odborného posouzení i pokus o rozluštění těžko čitelného písma." 

Jaroslav Obešlo, syn zmíněného Jana Obešlo, desku zmiňuje v rámci článku na pokračování "Tajné chodby na hradě", jež byl uveřejněn v periodiku "Listy Peckovska" (2009). Zde píše: "V roce 1924 můj otec Jan Obešlo zachránil kulturní památku, kterou byla pískovcová deska, v té době již přeražená, na níž jest širokoramenný kříž, v kterém jest další kříž s Ježíšem, pod nímž klečí žena se sepjatýma rukama. Po celé ploše desky jest vytesán těžko rozluštitelný nápis. Tato kulturní památka stála, vlastně již přeražená, na zemi ležela, v borovém lese, který vždy patřil k Miletínu, v blízkosti silnice vedoucí z Tetína přes Vřesník do Pecky. Dlouholetým pátráním po účelu této desky bylo pouze zjištěno, že na tomto místě došlo k nějakému neštěstí, které postihlo nějakou význačnější osobnost. Pouze toto bylo uchováno ústním podáním. K vnesení paprsku světla do této záhady dojde až po rozluštění alespoň části nápisu vytesaného na této tajemné desce. Jako všechno záhadné přitahuje, tak i tato deska se stala předmětem zkoumání, jakož i místo, kde byla až do roku 1924 umístěna." Dále pan Jaroslav O. uvádí, že na místě, kde deska stávala je patrně hrob několika lidí obou pohlaví a dále, že zde bylo vyústění jedné z tajných chodeb hradu Pecka. Následně dává desku do souvislosti s pověstí o Bohuslavovi a Bertě. Tento příběh je však bezpochyby literární fikcí z doby národního obrození. Ostatně s touto pověstí je spojován i kříž u Miletína.

Jaroslav Dietl v červnu 2002 k umístění kamene píše: "Kříž. kámen je opřen o zeď domu proti vstupu do dvora. Druhá část je zapuštěna do země proti domu u altánku. Majitel pan Jaroslav Obešlo, se strachu pro zcizení k. kamene nechce vrchní část upevnit na jeho spodní část."

Kámen byl údajně v roce 2004 odcizen, jak bylo několika badatelům sděleno. Jeho současné umístění je každopádně neznámé. 

Stejně jako kříž u Miletína (0832) - viz https://beta.kamenne-krize.cz/poi/2ef8ac8983b1473297812112911755cb , je i kamenná deska spojována se známou pověstí o Bohuslavovi a Bertě. Alespoň tak soudil p. Jaroslav Obešlo. Ten totiž došel k závěru, že deska označovala hrob vícero obětí obou pohlaví, který se také pokusil v lese lokalizovat. Nakonec usoudil, že se nejspíš jedná právě o místo, kde byli v roce 1280 povražděni Jaroslav Jablonský, jeho žena a služebnictvo. Zde tedy ústila též tajná chodba z hradu Pecka. Zmíněný příběh je však bezpochyby literární fikcí z doby národního obrození.

K pověsti o Bohuslavovi a Bertě více viz kříž u Miletína, zde alespoň krátce z článku p. Jaroslava Obešlo:

Listy Peckovska, roč. 19, č. 2, datum vydání: 6.2009, str. 16 - z článku na pokračování: Tajné chodby na hradě, autor Jaroslav Obešlo

V roce 1924 můj otec Jan Obešlo zachránil kulturní památku, kterou byla pískovcová deska, v té době již přeražená, na níž jest širokoramenný kříž, v kterém jest další kříž s Ježíšem, pod nímž klečí žena se sepjatýma rukama. Po celé ploše desky jest vytesán těžko rozluštitelný nápis.

Tato kulturní památka stála, vlastně již přeražená, na zemi ležela, v borovém lese, který vždy patřil k Miletínu, v blízkosti silnice vedoucí z Tetína přes Vřesník do Pecky.

Dlouholetým pátráním po účelu této desky bylo pouze zjištěno, že na tomto místě došlo k nějakému neštěstí, které postihlo nějakou význačnější osobnost. Pouze toto bylo uchováno ústním podáním. K vnesení paprsku světla do této záhady dojde až po rozluštění alespoň části nápisu vytesaného na této tajemné desce.

Jako všechno záhadné přitahuje, tak i tato deska se stala předmětem zkoumání, jakož i místo, kde byla až do roku 1924 umístěna. V roce 1970 při podrobném pátrání v tomto miletínském lese bylo pomocí siderického kyvadla zjištěno, že 20 kroků východně od místa, kde od nepaměti deska stála, se nachází hrob reagující na mužské a těsně vedle na ženské pohlaví. Padesát kroků od místa označeného deskou byl nalezen konec nějaké trasy, vedoucí směrem severním přes obce Vřesník a dále pečlivě vybraným terénem až ku hradu Pecce, kde končí ve východní části hradu v kruhovém kamenném schodišti. V bezprostřední blízkosti hradu vede tato trasa přes skalní rozsedlinu (sluj), která má úzkou souvislost s událostí na hradě Pecce v roce 1926.

V této době se prováděla obnova střechy na Harantově paláci, to jest na nejzachovalejší části hradu. Josef Kňourek z Vidoně spolu s Josefem Fejksem, rovněž z Vidoně, a dalším zedníkem z obce Lhoty u Pecky v 8 hodin ráno vstoupili do temného podzemního průchodu. Vchod do tohoto se nacházel v nejstarší, tehdy již skoro zbořené části hradu na straně jihovýchodní. Podle vyprávění dosud žijícího Josefa Kňourka chodba zprvu prudce klesala a v jednom místě do jejího temna vnikalo denní světlo skalní rozsedlinou, která ústila do klenby této chodby. Když se touto skulinou dívali ven, spatřili dnes již rozbořený dům v podhradí, který měl tenkrát lepenkovou střechu. Při dalším pohybu tímto podzemním průchodem byl jimi nalezen dřevěný okovaný soudek a dále pak výklenek s hliněnou nádobou naplněnou lojem. Postupovali tak dlouho, pokud měli čím svítit, potom pro hlad a i ze strachu se vydali na zpáteční cestu a po vystoupení na denní světlo zjistili, že jest již k poledni. V místě, kde se rozhodli k návratu, chodba dále pokračovala a pokud mohli zjistit, kde procházela pevnou skalou, byla v ní vytesána a v místech měkčího materiálu byla vyklenuta kameny. Její šířka a výška byla, co by jeden sehnutý člověk prošel. Až potud vypravování p. Josefa Kňourka z Vidoně čp. 5.

Při hledání dalších svědků v souvislosti s touto chodbou jsem se sešel dne 30. srpna 1970 se starou paní Jindrákovou z Pecky, která vyprávěla, jak v jejím dětství její babička několikrát vstoupila do této chodby na hradě Pecce a takto pod zemí chodívala naproti své kamarádce z Bukoviny. Kde z této chodby někde u Bukoviny vystoupila, nebylo paní Jindrákové známo. Za krátkou dobu po tomto sdělení pí Jindráková zemřela na následky srdeční choroby.

V zimě roku 1971 a 1972, kdy teplota poklesla na víc než -10°C, bylo možno spatřit vycházení páry ze sloje ve skále na východní straně hradu Pecky. Při styku páry s chladným prostředím tato kondenzuje a skapává na dno rozsedliny, kde odspodu narůstají rampouchy. Toto jest jeden z důkazů, že tato rozsedlina souvisí s podzemní dutinou, z které proudí teplý vzduch.

Přes tuto skalní sloj vede zjištěná trasa, která dále pokračuje až do hradu a končí v kruhovém kamenném schodišti, nacházejícím se v jihovýchodní, takřka již zbořené části hradu.

Pátráním po této záležitosti bylo zjištěno, že ve farní kronice v Pecce jest německý zápis pořízený p. farářem Vendelínem Duškem, který tuto kroniku začal psát roku 1836. Zmíněný zápis jest doslova shodný s nešťastnou událostí z roku 1280, kterou ve své knize popisuje Jan Nepomuk Lhota pod názvem Bohuslav a Berta.

Tento dramatický příběh se udál v roce 1280, kdy české země, v době nezletilosti kralevice Václava, spravoval Otta Braniborský. Po přepadení hradu Pecky jeho vojskem prchal jeho majitel Jaroslav Jablonský se svojí churavou manželkou, dcerou Hedvikou, jinak zvanou Berta, a zbytkem hradní čeledi, tajnou únikovou chodbou až do tak zvaného miletínského lesa. Na tomto místě prchající byli přepadeni tlupou ozbrojenců vedenou Mikulášem z Potenštejna. Jak se v popisovaném příběhu praví, rukou těchto zrádců, až na Hedviku, byli všichni na místě povražděni. Tato v následujících chvílích byla Hermanem, jinak Bohuslavem, který byl synem Ctibora z Lipníka, zachráněna, a tak při životě zachována. Tato krvavá událost byla příčinou Bertina pominutí smyslu, v kterémžto stavu zbytek svého mladého života strávila na hradě Jestřebí u své tety Anny z Michalovic. Mrtvá těla jejích rodičů a sluhů na tomto nešťastném místě v miletínském tom lese byla pohřbena a hrob jejich opatřen posvěceným křížem.

Regionální muzeum a galerie v Jičíně, inv. číslo: RU 50, přír. číslo: 13926 - Jaroslav Lukeš: Kříže evidované, nezjištěné. Prozatimní. - dvě fotografie, mapa s vyznačením kříže, popis (soubor složek 1 a 3)

Archiv SPVKK v Aši

Listy Peckovska, roč. 19, č. 2, datum vydání: 6.2009, str. 16 - z článku na pokračování: Tajné chodby na hradě, autor Jaroslav Obešlo

Pod Zvičinou, roč. 29, č. 3, datum vydání: 2011, str. 22-24: Bohuslav a Berta - pověst nebo literární fikce?

Krkonoše - Jizerské hory, 10/2021 - cyklus: Putování za kamennými kříži: Bělohradsko (3), autor: Martin Witkowski

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Jicin/Tetin.html 

vložil: Oldřich Dvořák (2026)